SEVERÁČEK V JIŽNÍ KOREJI: DEN SEDMÝ| STŘEDA 12. ŘÍJNA

Severáček13. 10. 2016

Když jsme ráno smutní opouštěli náš přepychový hotel, neuměli jsme si ani představit, že za pár hodin po všem tom luxusu ani nevzdechneme. Opustili jsme shon velkoměsta a odjeli na zdejší venkov. Tam nás nejprve čekala projížďka na drezínách (pro stejně neznalé, jako autor tohoto textu, jsou to takové ty šlapací vozíky na kolejích). To se ukázalo jako skvělý způsob, jak ze sebe setřást kumulující se únavu. Už v tu chvíli jsme cítili, že dnešní den bude jiný, než všechny předchozí. Dobře naladěni jsme se ještě stavili ve starém železničním tunelu, předělaném na vinný sklep. Ovšem víno tam vyrábějí překvapivě z malin, po malém koštu navíc musíme uznat, že víno je vynikající.

Dopolední program byl příjemný, ale to, co jsme zažili odpoledne, se slovy snad ani popsat nedá. Dorazili jsme na místní starou farmu, kde nás ubytovali v původních korejských obydlích. Bylo to jako pohádka, jako bychom se ocitli v nějakém historickém filmu. Farma je umístěná v podhorském údolí s krásnými výhledy na všechny strany. Během chvíle jsme si místo zamilovali a vzali za své. Bylo až neuvěřitelné, jak přátelská atmosféra zde byla a co to s námi všemi udělalo. Byl to úplný únik z reality, procházeli jsme se bambusovými háji, rozlehlým ovocným sadem, kde jsme si mohli natrhat exotické kaki, bosí odpočívali na typických terasách, jaké můžete vidět v jakémkoli asijském filmu, nebo si hráli s malými, nedávno narozenými štěňátky.

Záhy po příjezdu nám místní připravili tradiční oběd, různé druhy rýže, salátů, chilli papriček, samozřejmě kimči a mnoho dalšího. Stolovali jsme všichni společně a nálada byla výborná, kolem stolů neustále pobíhal pes, kterého jsme pojmenovali Hubert, téměř celý sbor zkusil papričkovou challenge a jídlo bylo vynikající. Stále více jsme si připadali jako v ráji a možná právě v tomto odpoledni by někteří dokázali proniknout do nálady starých asijských náboženství, která jsou plná klidu a vyrovnané duše. Jak jsme tak seděli na zápraží malých historických domků a koukali na bambusové lesy v pozadí s horskými hřebeny, tento dávný klid duše jsme našli. Chtěli jsme tam zůstat napořád.

Odpoledne pokračovalo v přátelské atmosféře, učili jsme se výrobu tradičních rýžových koláčků, hráli staré korejské dětské hry a všude kolem bylo plno úsměvů a dobré nálady. Navečer jsme museli tenhle ráj opustit a zpívali jsme v kostele, opět zcela zaplněném lidmi. Z dětí sálala energie a koncert se povedl. Dnešek ale byl o něčem jiném a je jisté, že právě na dnešní kouzelné odpoledne bude většina z nás za pár let vzpomínat nejraději. Sama Silvie poznamenala, že takový den ještě na žádném jiném zájezdu nezažila.

Dnes jsme se zkrátka všichni přidali k Vítkovi a cítili se…však vy víte jak.

Komentáře