SEVERÁČEK VE FRANCII – ŽURNÁL ZÁJEZDU – DEN 6. – ZAMECEK CLOS-LUCE A NADHERNY KONCERT VE VINEUIL

Silvie Pálková21. 05. 2016

Je patek 20. kvetna a nas francouzsky pobyt se pomalu chyli ke konci. U autobusu se potkavame s nasimi usmevavymi detmi, pocasi je po ranu promenlive (a zustane tak po cely den, kdy stridave mrholi a zase se vyjasnuje) a mirime smerem na Amboise. Nasim cilem je zamecek Clos-Luce, ktery je spojen se jmenem Leonarda da Vinciho. Ten tu zil na sklonku zivota a 76 letech zde zemrel. Nejprve prochazime zameckem, obdivujeme zarizeni, krasnou kvetinovou vyzdobu i modely Leonardovych vynalezu. Ve velkem sale, kde se pry Leonardo schazel se svym mecenasem Frantiskem I. a umelci a ucenci te doby, nam neda, abychom si nezazpivali renesancni polyfonii La tortorella. Zamecek je plny navstevniku a tak mame za chvili docela pocetne publikum. Po prohlidce zpivame na nadvori zamku asi dvacetiminutovy program, pro nas je to vzdy prilezitost uvest skladby i lidove pisne, ktere na koncertech casto nezpivame. A tak zde zni treba U Dunaja stala, druha francouzska pisnicka o pastyrce a kocce, kterou upravil Milan Uherek a dalsi. Piknikujeme v nadhernem zameckem parku, deti pak maji volno na prochazku a prohlidku maket Leonardovych vynalezu, ktere jsou zde rozmistene.

Po navratu do Vineuil se jiz zaciname chystat na vecerni koncert v kulturnim centru. Tentokrat mame praktikable postavene po delce salu, to proto, abychom meli dost prostoru pro tanec. Byla jsem moc rada, ze mame na zkousku dost casu, vzdyt nas ceka opravdu dlouhy koncert – zpivame dvakrat 45 minut. Meli jsme jen trochu starosti, protoze nase nove (a dost drahe) piano nejenze odmitlo vydat jakykoli zvuk, ale dokonce vyhodilo pojistky v celem sale. Nastesti nasi bajecni organizatori zavolali mistniho elektrikare a ten, zatimco my zkouseli accappellove skladby, vse uvedl do naprosteho poradku… Protoze dispozice salu byly trochu jine, nez jsme zvykli, museli jsme prizpusobit i choreografii (kroky na Tancuj, Tancuj cvicily nase deti, kdykoli mely volnou chvilku – na koncerte tuhle pisen nikdy nezpivaly), takze jsme tentokrat zkouseli opravdu dele. A pak to jiz slo raz na raz – obcerstveni, hodinovy odpocinek venku, pak prevleknout a jde se na to. Prvni puli koncertu zpivame v nasich tradicnich krojich, nastoupeni venku jsme cekali, az dorazi pani velvyslankyne Marie Chatardova a koncert zacne. Pri nastupu nas vita freneticky potlesk, sal je zaplnenyb do posledniho mistecka. Po uvodnim Brittenovi nekolik slov na uvitanou od Marie Francoise, predsedkyne mistniho Kruhu pratel Severacku a pote mluvi pani velvyslankyne, mimo jine o tom, jak jsou nase deti vlastne ambasadory Ceske republiky. V tom ji musim dat za pravdu – tyhle deti reperezentuji nasi zemi nejen svym umenim, ale predevsim vystupovanim a jsou tou nejlepsi vizitkou nasi zeme v zahranici (vsak zde chvalu na nase deti slysim od hostitelskych rodin velmi casto). Ale zpatky ke koncertu, na uvod zni skladby, ktere jsme zpivali i na stredecnim koncertu, potlesk pridava na intenzite zejmena po Pie Jesu, ktere zpivam s detmi, Lennonove Imagine a zaverecnem spiritualu o Joshuovi. Dlouho se uklanime, protoze nas publikum z jeviste nechce pustit, ale my se musime prevleci a nachystat na druhou puli koncertu. Tu zahajujeme ve folklornich krojich s Ej, devca oresanske, pote puvabna Dubravenka a Eliscino krasne solo a pak jiz program bezi jako na dratkach. Deti zpivaji pruzracne, s nesmirnou chuti a radosti z hudby, kterou publikum tak ocenuje. Velky uspech maji i Remeslnici  Z. Lukase (a my na dalku dekujeme do Sumperka za zapujceny velky buben 🙂 ). Cely sal s nami zpiva francouzskou Studanku, nadsene aplauduje suite Uz ho vedou, Martina a po zaverecnem Tancuj, tancuj vsichni vstavaji a potlesk nebere konce. Deti zari a pridavame jeste Uherkovu Chodila Maryska, abychom pomalou moravskou lidovkou trochu uklidnili rozjitrene emoce. Publikum si vynucuje dalsi pridavek a tak jeste Cerne oci, se kterymi deti odchazeji, aby tuhle pisen zpivaly jeste dlouho lidem pri odchodu ze salu. Nadherny koncert a ja jen premyslim, ze ty nase deti porad chvalim (a kdo me zna, tak vi, ze chvalou spis setrim), ale kdyz ony mi delaji takovou radost…

Po koncerte pro nas organizatori nachystali male obcerstveni, vsichni se fotime a povidame si s pani velvyslankyni i navstevniky koncertu. Do postylek se dostavame kolem pulnoci, unaveni a stastni, ze jsme tu vse zvladli na vybornou.

Komentáře