ŽURNÁL ZÁJEZDU SEVERÁČKU DO ŠVÉDSKA

Ivan Pergler25. 04. 2014

Pátek 2. 5. 2014 – den desátý – návrat cestovatelů

Ráno probouzím rozespalé Severáčky kolem páté ranní do mikrofonu obligátním „děťátka, vstáváme, už jsme skoro doma…“. A tak nezbývá než si nachystat věci a dát pozor, abychom nic nezapomněli (což se stejně po každém zájezdu stane…), alespoň trochu uklidit autobus a také poděkovat všem, kteří se našeho zájezdu zúčastnili – byli opravdu skvělí. Také je chvilka na hodnocení – všechny koncerty se maximálně vyvedly, parta dětí byla pohodová a celý zájezd byl jedním slovem úžasný. Myslím, že na krásné Švédsko budeme dlouho vzpomínat. A to už urážíme poslední kilometry směrem k Liberci a dvacet minut po páté hodině přistáváme u naší ZUŠky. Přivítání je nesmírně milé, a tak vše rychle naložit do aut a za chvíli se to naše více jak čtyřicetihlavé hejno rozlítne a my dospělí zůstáváme na parkovišti s prázdným autobusem sami. Ale není třeba smutnit, že něco hezkého končí, za měsíc a půl se Severáček vydává opět na cesty, tentokrát to bude do naší milované Francie!

Zprávy o našem švédském putování pro vás s chutí zapisovala Silvie Pálková

Čtvrtek 1. 5. 2014 – den devátý – cesta domů

Ráno se setkáváme s dětmi u autobusu již před devátou. Po krásném počasí, které nás po celý švédský pobyt provázelo, přišla studená sprcha – ráno sněžilo a ručička teploměru se pohybuje těsně nad bodem mrazu. Jak říkají naši hostitelé, i tohle je Švédsko. A tak rozloučení s našimi hostiteli je rychlé, ale neméně srdečné. A my vyrážíme domů směrem na jih. Sníh se postupně změní v déšť, ale i tohle počasí postupně necháváme za sebou a čím víc se blížíme k dánským hranicím, tím víc na nás vykukuje sluníčko. Cesta ubíhá rychle, odpoledne přejíždíme trajektem do Dánska, v deset večer už sedáme na druhou loď do německého Rostocku. Po půlnoci se tedy na německém území ukládáme ke spánku, abychom se ráno probudili jen kousek před našimi hranicemi.

Středa 30. 4. 2014 – den osmý – výlet na ostrov Vaxholm

Ráno se scházíme u školy, kde se koná tradiční slavnost jara a také koncert na počest krále Karla XVI. Gustava, který dnes slaví 68. narozeniny. Zpívají zde, mimochodem velmi dobře, chlapecké sbory z místní školy. Vystoupení trvá asi půl hodiny a pak již nasedáme do autobusu a míříme na ostrov Vaxholm. Zde máme několik hodin na procházku po malebném přístavu a také se vydáváme trajektem prohlédnout si pevnost na blízkém ostrově Rindö. Dětem zde dáváme volno a tak mají možnost piknikovat na ostrově nebo se vrátit zpět do přístavu (a někteří využívají příležitosti svézt se zadarmo na trajektu a tak jezdí sem a tam mezi těmito dvěma ostrovy – plavba trvá celých pět minut!). Máme opět štěstí na krásné počasí a i když se postupně ochlazuje, na sluníčku je velmi příjemně. Ve čtyři hodiny jsme již zpět ve Stocholmu a děti si vyzvedávají naši hostitelé, aby společně strávili poslední noc ve Švédsku a oslavili též švédskou verzi čarodějnic. My dospělí jsme pozváni na závěrečnou večeři se sbormistryní a doprovodem a užili jsme si milé setkání. Zítra již vyrážíme na cestu domů a tak doufám, že si všichni závěrečnou noc ve stockholmských rodinách užijí. Přeji hezkou čarodějnickou noc i do Čech!

Úterý 29. 4. 2014 – den sedmý – další den ve Stockholmu, muzeum Vasa

Opět se scházíme po ránu před zkušebnou chlapeckého sboru a tentokrát míříme na jeden ze stockholmských ostrovů v centru, kde se nachází muzea, zábavní park i skanzen. My zde máme přesně v poledne koncert v kostele Djurgardskyrkan. Tušíme, že tu ve všední den v tomto čase nebude příliš posluchačů, ale ti, co dorazili, tleskali mohutně. My jsme zpívali folklórní program a skladby českých autorů. Podruhé na zájezdu dirigovala některé skladby na koncertě moje kolegyně Radka Fryčová a zhostila se svého úkolu úspěšně. Navzdory malému počtu posluchačů Severáčci zpívali velmi soustředěně a s chutí a náš poslední oficiální koncert ve Švédsku jsme si užili. Sbormistryně Karin nejvíce ocenila naši interpretaci lidových písní společně s nápaditou choreografií. Po obědě, který nám nachystaly hostitelské rodiny a zasloužené zmrzlině, se již vydáváme na jeden ze stockholmských divů – Vasa muzea, kde je vystavena loď nesoucí stejné jméno. Ta se dochovala v téměř původní podobě poté, co se roku 1628 krátce po svém prvním vyplutí potopila, následně byla uvězněna přes tři sta let v bahně a v šedesátých letech vyzvednuta a představena veřejnosti. V muzeu jsme měli dva průvodce, a myslím, že vyprávění o lodi i o životě v 17. století děti velmi zaujalo. Samotná loď je opravdu impozantní. Na závěr jsme si v muzeu zazpívali U Dunaja stála a pak jsme se již vrátili zpět ke zkušebně, kde si naše děti rozebrali hostitelé. Zítra nás čeká záverečný den ve Švédsku – oslava čarodějnic a pozítří vyrážíme domů. Počasí se trochu zhoršilo – navečer pršelo, tak držte palce, ať zítra moc nemrzneme.

PS: Plánovaný čas návratu do Liberce je v pátek 2. května v 5.30 hod. k ZUŠ

Pondělí 28. 4. 2014 – den šestý – dlouhý den ve Stockholmu

Dnes se scházíme kolem deváté a na programu máme dopolední nákupy v centru Stockholmu – našim slečnám doslova září očička :-). V poledne piknikujeme na náměstí před operou stejně jako stovky obyvatel Stockholmu a opět si užíváme nádherného slunečného počasí. Poté přicházíme do největší stockholmské katedrály Storkyrkan (po zadání do googlu uvidíte opravdu krásné záběry), která se nachází na Starém městě (švédsky Gamla Stan) a zde máme neoficiální asi půlhodinový koncert. Užíváme si jej o to víc, protože si zpíváme pro radost a v mnoha případech skladby, které jsme zpívali dříve, nebo je běžně na naše koncerty nezařazujeme. Takže nesmí chybět ani závěrečný Raichlův Kočár v oblacích, kdy nás všechny z té krásné akustiky a úžasné muziky mrazí. Po zpívání máme ještě čas se projít uličkami Starého města a pak odjíždíme do zkušebny chlapeckého sboru na občerstvení a následně společnou zkoušku. Den je to dnes opravdu dlouhý, protože jsme od rána na nohou a znáte to, především zodpovědné nakupování dá opravdu zabrat :-). Zkoušku vede sbormistryně Karin a pro nás je zajímavé, jak se naši přátelé rozezpívávají a také máme možnost nahlédnout do jejich repertoárové kuchyně – např. jsme s nimi zazpívali – v našem případě z listu – celé Faurého Requiem. Po zkoušce se naše děti v doprovodu švédských hostitelů rozprchly do rodin a myslím, že dnes po náročném dni budou spát opravdu tvrdě.Tak přejeme dobrou noc i do Čech.

Neděle 27.4. – den pátý – Stockholm

Dnes jsme se opět probudili do nádherného slunečného dne – i Švédové tvrdí, že takovéto počasí je v této roční době neobvyklé. Dopoledne  si každá rodina naplánovala podle svého, my dospělí jsme si udělali výlet na královský zámek ve Stocholmu Drottningholm. S dětmi se scházíme o půl druhé před kostelem Ersta, který se nachází na jednom ze Stockholmských ostrovů a je z něj krásný výhled na celé město. Je skvělé, že máme v nádherném prostoru nevelkého kostela hodinovou zkoušku, máme alespoň čas vyzkoušet všechny skladby. Po nás se chystají naši hostitelé, výborný chlapecký sbor Stockholms Gosskör (na stránkách http://www.stockholmsgosskor.se se dočtete – ve švédštině – nejen o nich, ale je zde i upoutávka na dnešní koncert) a my máme čas nejen na převlečení, ale i na relaxaci a malé občerstvení. Koncert zahajovali chlapci půlhodinovým duchovním programem a pak již nastoupil Severáček s osvědčenou zahajovací skladbou Sound the Trumpet. V téhle krásné akustice zněly severáčkovské hlasy obzvlášť zářivě a tak ačkoli se během koncertu netleskalo, cítili jsme, že se publiku naše vystoupení líbí. Měla jsem radost, že se nám povedly i skladby, které jsme zpívali na koncertu poprvé či podruhé. Po předposlední písni Teče voda, teče se již posluchači neudrželi a začali nadšeně tleskat. Na oplátku jsme přidali malý dárek – švédsky zpívanou Üti var hage a to již publikum tleskalo „ostošest“. Končili jsme tentokrát Bizetovým Agnus Dei, kde se k dětem přidávám i já a sklidili jsme velký potlesk. Společně s malými švédskými chlapci jsme na závěr koncertu zazpívali francouzskou píseň z filmu Slavící v kleci – spojení jemných chlapeckých hlásků se Severáčkem bylo úchvatné, moc jsem si užívala, že je mohu všechny dirigovat. Po koncertě jsme se ani nestihli s dětmi rozloučit, pouze rychlé pokyny na zítra a všichni se rozprchli do svých rodin. Zítra se scházíme již ráno, takže do té doby přeji všem v Čechách krásný večer.

Sobota 26. 4. – den čtvrtý – loučení s Halmstadem

Dnes se scházíme ve čtvrt na deset, ukládáme zavazadla do autobusu a jdeme se připravit na koncert do blízkého kostela sv. Imanuela. Prostor je to krásný s vlídnou akustikou a protože zde nemusíme zpívat pouze duchovní repertoár, volím naši folklórní variantu – takhle nás totiž naši švédští přátelé neznají. Na koncertu zpíváme společně s Nova Cantica a jejich mladšími „kolegy“ se stejnou paní dirigentkou, dívčím sborem Cantabile. Na zkoušce před koncertem zkouší zhruba stočtyřicetičlenný českošvédský sbor Viva la musica a Černé oči – písničky, kterými bude koncert vrcholit.

Nejprve zpívají naši hostitelé a od začátku vnímáme velmi příjemnou atmosféru a milé přijetí domácího publika. A pak již jdeme na řadu my – dívky v krásných folklórních krojích s upletenými copy, zkrátka moc jim to slušelo. Od první písně máme publikum na své straně – po každé písni následuje ohromný aplaus a to vše vrcholí po švédské lidové Üti var hage, kdy posluchači jako jeden vstávají ze sedaček a mohutně tleskají. V jejich tvářích vidíme pohnutí a slzy. A pak již suita Už ho vedou Martina, na jejíž „oprášení“ v Liberci na zkouškách nezbylo moc času, ale kterou severáčci zazpívali s velkou chutí. A ještě jeden okamžik, kdy nás mrazilo – před společnými písničkami proběhlo poděkování a předávání dárků. Kromě dárků pro sbor přišli naši švédští hostitelé se dvěma dárečky pro Lucku a Terezu, které mají dnes narozeniny. Posluchači vstali ještě jednou a kostelem se nesl jako gratulace mohutný jednohlas – švédská píseň pro obě oslavenkyně. Zážitek pro všechny zúčastněné.

Co bylo pak, si asi umíte představit. Naše děti se tu za pár dnů tak zabydlely, že při každé zmínce, že budeme odjíždět, dotčeně mručely, proč tu nemůžeme zůstat déle, případně napořád J. A tak loučení bylo slzavé a museli jsme (rádi) slíbit, že vzájemné kontakty budou pokračovat.

O půl druhé již vyrážíme na druhou část našeho švédského turné – čeká nás šestihodinový přejezd do švédské metropole Stockholmu, kam přijíždíme večer v osm. Přivítání je milé, neboť s hostiteli – stockholmským chlapeckým sborem – se dobře známe, před rokem nás navštívili v Liberci. Po rozdělení do rodin děti neuvidíme až do zítřejšího odpoledne, takže bude spousta času na odpočinek. A ještě poznámka – opět jsme měli nádherné počasí – slunečno a teplo, člověk by řekl, že jsme vyrazili na Riviéru…

Pátek 25. 4. – den třetí – slunečný Halmstad

Jak název dnešního dne napovídá, probudili jsme se do krásného slunečného dne. Dnes jsme vstávali časně, v půl deváté se již scházíme v halmstadské hudební škole, kde nás přijímá pan ředitel a vypráví nám o chodu a úspěších školy. Poté jedeme autobusem do kostela Martina Luthera – velmi zajímavé moderní konstrukci z hliníku. Rozezpíváváme se (akustika je zde opravdu úžasná) a poté kromě jiných skladeb „trénujeme“ s paní sbormistryní Ing-Mari správnou švédskou výslovnost do naší repertoárové novinky – švédské lidové Üti var hage. Dnes ji budeme na koncertu zpívat úplně poprvé. Pak rychle převléct do krojů a „jde se na to“. Kostel je plný dětí a mládeže různého věku a velmi mile nás překvapuje, jak naše publikum pozorně naslouchá a následně aplauduje všem skladbám. Začínáme starou hudbou, ale postupně zpíváme i „lehčí“ repertoár. Naše publikum jsme též naučili altovou linku v písničce Brusič mráz a společný zpěv bavil nás i posluchače. Největší potlesk ale sklidily závěrečné skladby, především ona zmiňovaná švédská lidová, která se nám na první provedení opravdu povedla. Publikum si vynutilo přídavek a tak po padesáti minutách opouštíme jeviště nadšení a spokojení, že se první koncert ve Švédsku vyvedl na výbornou. Po koncertě nás čeká výborný oběd ve školní jídelně a pak již od hostitelů slíbená odměna – návštěva akvaparku, kterou jsme si všichni opravdu užili. Vykoupaní a odpočinutí se vracíme zpět do školy na odpolední čaj se zákusky. Poté nastává čas na procházku po městě – nejprve společnou, pak individuální. Ale den pro nás ještě nekončí – na večer je naplánována akce s Nova Cantica – „barbecue party“ na mořské pláži. Je úžasné sledovat, jak se po příjezdu děti promíchaly a brebentily anglicky, ale v případě nutnosti i rukama nohama. Hostitelé pro děti připravili hry, třešničkou na dortu byl romantický západ slunce a o tom, kolik jsme toho spořádali, snad ani nemusím psát. Večer uběhl velmi rychle a po deváté jsme již po dlouhém, ale nádherném dni vyrazili do rodin. Včera se nám spalo výborně, dneska budeme uléhat unavení, ale s nádhernými vzpomínkami.

Čtvrtek 24. 4. – den druhý – Kodaň a příjezd do Švédska

Ráno se probouzíme před šestou v rostockém přístavu, kde čekáme na nalodění na trajekt. Ten nás pak odnáší k dánským břehům, kde se za dvě hodiny ocitáme. Před polednem pak dorážíme i do metropole. V Kodani se jdeme podívat do historického centra a protože chceme stihnout střídání stráží u královského hradu Amalienburg, je ta prohlídka docela svižná. Bohužel nám nepřeje počasí – zima, místy přeháňky a studený vítr, snad bude ve Švédsku přívětivěji. Ještě nesmíme zapomenout na kodaňský symbol – Malou mořskou vílu. Na rozdíl od nás jí déšť nevadí. A tak vše vyfotíme a pak zpět do našeho domečku na kolečkách a opět na sever, jedeme krátce ještě jedním trajektem a pak již brázdíme roviny Švédska. Před šestou přijíždíme do Halmstadu, kde nás s ohromnou českou vlajkou vítají naši hostitelé. Následuje rozdělení do rodin a pak již okamžik, kdy se všechny české i švédské děti společně rozprchnou a my na parkovišti zůstáváme se švédskými dospěláky sami. A tak se jedeme také ubytovat a večer se společně s hostiteli díváme na záběry z jejich nedávné návštěvy u nás. Po noci strávené v autobuse se nám dnes bude spát náramně…

Středa 23. 4. – den první – odjezd

V půl deváté večer se se scházíme na parkovišti pod ZUŠkou a začínáme nakládat na další severáčkovský zájezd tentokrát do země, kam jsme nevyrazili opravdu dlouho – do Švédska. Však je toho hodně, na co se nesmí zapomenout. Hlášený odjezd na devátou se posouvá o pět minut – čtyřiačtyřicet natěšených severáčků sedí v autobuse a tak zbývá jen zamávat. Držte pěsti, ať se nám hezky cestuje a odzpíváme co nejlépe… My se v autobuse postupně ukládáme ke spánku a přes Německo míříme na sever.

Komentáře