Asi první slovo, které mě teď napadá použít v souvislosti s naším zimním soustředěním, je závist. Myslím, že se mnou všichni ostatní starší souhlasí, když řeknu, že závidíme všem mladším, co v Oldřichově zpívají už od středy, zatímco my tam máme dorazit až v pátek. Kéž by to tak bylo naopak. Jak se nám náš čas ve sboru pomalu ale jistě krátí, stále víc si užíváme každou společně strávenou a prozpívanou chvilku.

Konečně je páteční odpoledne a teď už se k mladším dětem připojujeme i my. A po pár slovech na uvítanou, vychvalování, jak se s mladšími krásně pracovalo, troše nemilých zpráv a pár organizačních maličkostech už začínáme zkoušet. Co všechno jsme nacvičili, nemá myslím cenu povídat. Všechno to uslyšíte 23. dubna na našem tradičním jarním koncertě na pódiu Šaldova divadla, tak ať máte alespoň nějaké překvapení. Proto už den zakončeme večerkou a pojďme se podívat na sobotu.

Ani nevím, proč tomu tak bylo, ale většina z nás se ten den necítila úplně ve své kůži. Bylo jedno, zda jste přišli za někým z „dospěláků“ nebo za kamarádem, každý působil nepříjemně a ve špatné náladě. Asi to byly trochu nervy z přezkoušení, které na nás odpoledne čekalo, nebo jsme možná postrádali pár lidí, co nám ze soustředění z nejrůznějších důvodů odjeli dřív, nebo dlouhé a náročné zkoušky. Ať už byl důvod jakýkoli, projevovalo se to na nás všech. Ani jsem se nedivila, že se nikdo moc nehrnul do vymýšlení kuchařské scénky na večer.

Ale i do tohoto úkolu, tedy ztvárnit na večerním festivalu jídla předem vylosovanou kuchařskou show, jsme se nakonec vrhli po hlavě. Věděli jsme, kolik si s tím nejstarší holky musely dát práce, tak i my ostatní jsme jim to přece museli oplatit. Po tom, co jsme všichni byli zklamaní z přezkoušení, mírně otrávení ze zkoušky komory a utahaní z celého dne, se ale každý oblékl do unikátního kostýmu a šel si užívat večera.

Ten byl tentokrát, jak jsem již zmínila, zaměřen na to jediné, co je Severáčkům bližší než zpívání – JÍDLO! Hemžilo se to tu kolem nás potravinami nejrůznějších druhů. Našli bychom tu snad vše: ovoce a zeleninu, pizzu, sushi, popcorn, kindervajíčka, čajový sáček a po originálním korejském kimči ještě spoustu dalšího.

Ať už jsme v ten večer zrovna předváděli naše scénky, okukovali ostatní masky, vymýšleli recept na jídlo, co z nás uvaříme, po slepu ochutnávali a čichali nebo soutěžili v tom, který oddíl nejrychleji sní chleba, celý jsme si ho moc užili. A když na nás na závěr čekal ještě raut se specialitami ze světových kuchyní, jakými byly čínské nudle, lasagne nebo fish & chips… Prostě ráj a naprostá spokojenost pro všechny Severáčky, kteří v tuto chvíli zapomenou na vše špatné a užívají si jen tuhle chvíli.

Teď nás čeká už jen jedna noc, poslední zkouška a oběd a, i když se nám nechce, vyrážíme zase domů. S sebou si každý vezeme další společný zážitek, obrovský kus odvedené práce, nový repertoár na jaro. A doufáme jen v to, že se tu za rok zase sejdeme společně.

Barbora Hálková | 2. soprán

Na fotografie ze soustředění se můžete podívat v naší fotogalerii.