V. ŽURNÁL – DEN PÁTÝ – PÁTEK 3. 7. – SOUTĚŽÍME!

Ivan Pergler03. 07. 2015

Dnes ráno se budíme na řecké poměry brzy a o půl osmé již snídáme. Ve čtvrt na devět se čtyřicítka mladších rozezpívává a o půl hodiny později vyrážíme všichni do Prevezy, do sálu, který je dějištěm soutěže. Zde se usazujeme v hledišti a sledujeme akustické zkoušky sborů, se kterými soutěžíme. Dnes změříme síly se dvěma českými dětskými sbory – z Holešova a z Českých Budějovic a s dětským sborem Symbol z Rumunska. Zdá se, že naše děti jsou tu zdaleka nejmladší, ale zase nás je nejvíc. Akustika v sále je výborná, jen jeviště je velmi malé a tak na poslední chvíli měníme choreografii, abychom se vůbec se čtyřiceti tančícími dětmi na jeviště vešli… Pak přichází naše akustická zkouška. Už od včerejška si říkám, kéž ta forma vydrží, ani se už nemusíme nijak víc snažit, jen si soutěž užít. A dnes, děti natěšené na soutěž opravdu předvádí to nejlepší, co umí. Ladění sedí bezvadně a hlásy zní svěže a jasně. Škoda, že nás nemůžete slyšet… A tak moje slova těsně před začátkem soutěže jsou: „děcka, už se nemusíte nijak víc snažit, stačí, když budete zpívat od srdce a mysleme na ty, kdo nám drží palce ať už z domova, nebo tam někde nad námi… A zpívejme s chutí a radostí – pak to určitě vyjde…“. V hledišti máme navíc podporu – naše nejstarší členy, kteří budou soutěžit zítra ve starší kategorii.

V jedenáct hodin začíná soutěž, první dva sbory posloucháme a pak se již jdeme nachystat do zákulisí. Konečně nastupujeme – úvodní Britten zní opravdu nádherně – výslovnost, legata, nádherná pianissima, všechno je, jak má být. Málokdy mám pocit, že kdybych si na jevišti vymyslela cokoli, tak to ty děti zazpívají. Nyní stačí nepatrné gesto rukou a sbor se ztiší do pianissima nebo naopak zahřmí ve forte. Po Brittenovi zpíváme Palestrinovu polyfonii – druhé soprány mají choulostivý nástup, ten jsme zvládli na výbornou a pak se již prolínají všechny hlasy v nádherné harmonii až k závěrečnému hosana. Další skladba za námi… Následuje nejtěžší kompozice soutěžního programu – Ebenův Žalm 8. Od první noty cítím, že tentokrát to bude skvělé provedení. Náročné harmonie zní průzračně a vůbec se zdá, že tahle skladba je pro děti najednou lehoučká a plyne bez sebemenšího zaváhání až do strhujícího finále. Takhle jsme ji ještě nezazpívali. Následuje temperamentní Žalm 150 a pak již suita lidovek Už ho vedou, Martina. Děti zpívají a tančí s takovou vervou, že je musím brzdit, abychom byli přesně v tempu s klavírem, který ostatně při tanci téměř neslyšíme. Celé soutěžní vystoupení je náhle za námi a my odcházíme zpocení (v sále je mimochodem velké vedro), ale maximálně spokojení. Líp to už asi nešlo. Blaženě se usmívám a přijímám gratulace. Teď už je to na porotě, jak vše rozsoudí, my jsme vše zvládli… (pokračování následuje…)

Komentáře