VII. ŽURNÁL – DEN ŠESTÝ – SOBOTA 4. 7. – OPĚT SOUTĚŽÍME

Ivan Pergler07. 07. 2015

Ráno přicházím o pár minut později na brzkou snídani, mimochodem program máme i časově stejný jako včera, a najednou ztuhnu – děti mají přeci už snídat a já nikoho neslyším a nevidím u stolů… To vše pouze do okamžiku, než zahnu za roh, kde stojí srovnaní Severáčci a zpívají sotva probuzenými hlásky moji oblíbenou Maryšku a přejí mi tak k narozeninám… Krásný začátek dne a pak rozezpívat, vzít kroje (tentokrát folklórní) a už jedeme opět do sálu, kde se soutěž odehrává. Akustická zkouška je jen ujištěním, že jsme ve formě. Na našich nejstarších vidím, že se nesmírně těší a vnímám touhu odzpívat co nejlépe, abychom to nezkazili těm mladším a abychom předvedli vše, co jsme v Liberci nazkoušeli. Tentokrát soutěžíme jako třetí. Úvodní Raichlovy Kantilény zní krásně jásavě a už je tu Brahms, skladba, kterou jsme nacvičili právě pro soutěž v Preveze. Má atmosféru, Severáčci zpívají průzračně, naprosto soustředěně, ale přitom uvolněně a radostně. Následuje Antognini a to je paleta barev od nejtiššího pianissima po bouřlivé forte – takhle jsme tuto skladbu snad ještě nezazpívali. V duchu se dopředu modlím, ať nám vyjde interpretačně nejtěžší skladba – Badingsovo Kyrie eleison. Okamžiky, kdy sbormistr splyne se svým sborem, kdy máte pocit, že se stáváte součástí hudby, která plyne zcela mimo vás a mimo čas a prostor, jsou i pro nás nesmírně vzácné. A právě zde se to stalo – od první pianissimové noty jsme cítili elektrizující splynutí hlasů, společný prožitek pěvecký, dirigentský i posluchačský, vše se prolnulo. Ještě teď, kdy píšu tyto řádky, mě mrazí, tak silný ten dojem byl. Děti zazpívaly tak, jak jsem to ještě nezažila. A pak již jen Trojlístek, kde radost a uvolnění z dětí přímo čišely. Odcházíme z jeviště skoro jak v tranzu. Myslím, že zážitek z dnešního soutěžního vystoupení si budeme pamatovat navždy.

Odpoledne je velmi podobné tomu včerejšímu – skvělý oběd v taverně a po něm ještě odměna pro všechny. Na křižovatce úzkých uliček usedáme stejně jako Řekové k malým stolečkům, tak tak, že se protáhnou kolemjdoucí a dáváme si tu nejlepší točenou zmrzlinu v Preveze… Však si to všichni zasloužíme. Pak odpočinek, hodinové koupání a zkouška na večerní koncert – budeme zpívat opět jiný repertoár. Po večeři vyrážíme do venkovního amfiteátru, kde zahajujeme celý program. Děti vystupují ve folklórních krojích a jsou úžasné – skvěle zní Veniki, které končíme v téměř frenetickém tempu i něžná Dúbravěnka, kde Veronika zpívá sólo a největší úspěch má samozřejmě Xetina, kde nás obecenstvo podporuje skandovaným potleskem. Uzavíráme „Martinem“, kdy tančíme a pak odcházíme sledovat další program. Na koncertu kromě nás vystupují i dánští chlapci a místní dětský a mládežnický sbor, všichni mají zajímavý a líbivý program. A po nástupu do autobusu ještě velké překvapení pro mě – dort s rozsvícenou svíčkou. Krásnější narozeninový den jsem si nemohla přát… Do postýlek se dostáváme opět kolem půlnoci a všichni jsme z těch dlouhých dnů zde utahaní jako koťata. Tak přejeme dobrou noc i do Čech.

Komentáře