Ráno se probouzíme již na Slovensku, je zamračeno a zdá se, že se každou chvíli spustí déšť. Obrys Tater přes husté mraky spíše tušíme, my ale míříme do Karpat, konkrétně do Červeného Kláštora, kde máme domluvenou projížďku na pltích na řece Dunajec. Naštěstí se počasí umoudřilo a když nasedáme po dvou skupinách na tyhle dřevěné k sobě pospojované lodičky, tak se i trochu vyjasňuje. Je vidět, že turistická sezona již pomalu končí, na lodích jsme jediní, ale o to víc si vychutnáváme nádhernou krajinu Pieninského národního parku. A protože je docela dost vody, tak to místy v peřejích i pěkně „sviští“. Naopak na klidné vodě si některá děvčata mohou vyzkoušet, jaké to je držet „palicu“, však se podívejte na fotky… V každém případě jsme se neutopili a myslím, že na projížďku po tomto nádherném koutu Slovenska budeme dlouho vzpomínat. Ale není to dnes jediná turistická zajímavost. Tou druhou je zastávka na Spišském hradu. Cestu k němu povětšinou prospíme, ale o to víc jsme ohromeni majestátností hradu. Máme spoustu času si jej prohlédnout, nejprve s průvodkyní a pak i sami, nejhezčí výhled je z vysoké hradní věže. A pak už nás čeká poslední, cílová zastávka a tou je Humenné, kam přijíždíme před šestou hodinou večerní. Brzy se u autobusu objeví hlouček dětí s rodiči a my už tušíme, že to jsou naši hostitelé. Chvíli na to se objeví paní ředitelka hudební školy Múza a pak už to jde ráz na ráz – rozdělení do rodin je dílem okamžiku a děti mizí se svými náhradními rodinami. My s Evou ještě domlouváme repertoár na tři zítřejší vystoupení a pak už se těšíme na pořádný odpočinek. Však si to po té dlouhé cestě všichni zasloužíme…