Vyspaní dorůžova jsme se sešli v půl jedenácté a vyrazili jsme autobusem do Ulsanu na brunch. Asi
jsem se o tom v předchozích dnech žurnálu nezmínila, ale na fotografiích můžete vidět, že máme po
celou dobu našeho pobytu zde v Koreji opravdu nádherné slunečné počasí s teplotami přes 20
stupňů. Užíváme si tepla a akumulujeme ho na typické podzimní dny u nás v Liberci. Zhruba za
hodinku přijíždíme k restauraci, která už na svém štítu má namalovaný obrovský steak. Náš průvodce
Jack nám vysvětluje, že zdejší místo je vyhlášené nejlepším hovězím masem a my budeme mít
možnost ho ochutnat. A jen co si sedáme ke stolům, už se nesou speciální pánvičky v prkénku, ze
kterých se ještě kouří, jak jsou horké. Na každé z nich je nejmíň 300g steak a k němu hromada cibule,
zelené fazolky a pečené brambory. Nevím, jak děti, ale já jsem lepší steak v životě nejedla. Však také
na konci hodování jsou všechny pánvičky prázdné, ten, na koho byla porce příliš velká, poslal
pánvičku k chlapeckému stolu, kde panuje maximální spokojenost :-).

Po výtečném obědě jedeme na výlet do budhistického komplexu chrámů Tongdosa Temple a je to
velká krása, nejen zdobené chrámy, sochy a vyřezávané ornamenty, ale také úchvatná příroda kolem.
Je to ráj pro oči, ale také místo ke ztišení, meditaci a vnímání všeho kolem sebe v mnohem
pomalejším tempu, než jsme v běžném životě zvyklí. Nedivím se, že je to jedno z nejoblíbenějších
míst Korejců, kam chodí relaxovat ve volných dnech. Máme spoustu času na prohlídku celého
komplexu, stihneme ještě obchůdek se suvenýry – tolik náramků jsem ještě nikdy neviděla! A pak
jedeme na zkoušku před koncertem, který završí naše turné zde v Jižní Koreji (původně jsme měli mít koncert ještě zítra, ale ten byl z důvodu státního smutku bohužel zrušen). Setkáváme se s panem
sbormistrem Hwangem, který už u nás v Liberci byl se svým sborem. Také dnes budeme zpívat
společně s korejskými dětmi a musím říct, že od prvních tónů písně Doragi ccot jsme ohromeni silou
zvuku, který korejský sbor má. Podle mě se to blíží zvuku rozjíždějícího se tryskového letadla :-).
Každopádně jsou korejské děti velmi disciplinované a i když na dynamiku piano asi nejsou úplně
zvyklé, reagují na dirigentská gesta Silvie a zvládají na konci písničky zeslabit. Spolu s altovou flétnou
Andrejky to zní dohromady moc pěkně. Před koncertem máme ještě dost času na občerstvení – jako
by nám po steakovém nášupu mohlo vyhládnout… Ale je moc milé, jak se tu o nás starají, děti dostaly
ještě sáčky se sladkostmi od korejského sboru. Protože stále ještě trvá státní smutek, na začátku
koncertu měla Silvie připravenou krátkou řeč v korejštině, v níž vyjádřila i naši soustrast a lítost všem
pozůstalým po obětech tragédie v Soulu. Koncert jsme pak zahájili Henry Purcelem, v jehož skladbě je
silná myšlenka o umění, které nám pomáhá a provází nás nejen v dobách radosti a oslav, ale také
přináší útěchu ve smutku a bolesti. Celý koncert se velmi vydařil, o čemž svědčil bouřlivý potlesk od
publika. Byla to krásná a trochu smutná tečka za naším zpíváním pro tento rok zde v Koreji. Ale snad
se sem budeme moci brzy vrátit a opět rozdávat radost naším zpěvem.

Z Koreje zdraví Radka Fryčová

Fotografie z tohoto dne naleznete v naší fotogalerii.