OD PONDĚLÍ 4. DO STŘEDY 6. 7. – ANEB STRAŠNĚ TO UTÍKÁ…

Sotva jsme v sobotu přijeli a už je tu středa – dny běží rychle, protože máme stále co na práci. Nejprve ke zkouškám – pustili jsme se do mnoha nových skladeb a některé z nich chceme zpívat už v neděli na koncertu v kostelíčku. Z „Rybovky“ už umíme dvě části, dvě části také přibyly k Brittenovu vánočnímu cyklu, „nahodili“ jsme první část Sing, sing, sing a O Happy Day a pracujeme na renesanční Zoia zentil, kterou z dnešních dětí, ačkoli je to severáčkovský evergreen,  již nikdo nezná. Dopolední zkoušky mají moc pěknou atmosféru od prvních tónů rozezpívání přes intonaci, kdy je sbor rozdělený na dvě skupiny podle obtížnosti po dělené zkoušky a společný nácvik – jde nám to moc pěkně. Dáváme si práci s výslovností (a Daniela měla s námi s tou anglickou obrovskou trpělivost…), „pilujeme“ starší skladby a mám také radost, jak se začlenily nové děti – každý má svého patrona, který mu pomáhá a tak myslím, že to zvládají dobře. Odpoledne patří hrám – naši bradavičtí profesoři mají nároky, které je třeba splnit,nebo se o to aspoň pokusit. A tak severáčci soutěží v lese i na vedlejší louce, včera po večerce třeba museli zvládnout cestu po noční „Uherkovce“ osvětlené jen svíčkami a nebát se Toho, jehož jméno se nevyslovuje… Oddíly mezi sebou bojují o barevné kameny srdnatě, jen Nebelvír trochu pokulhává, ale to se jistě brzy spraví. My s Radkou a Andrejkou jsme dnes třeba představovaly trojhlavého psa Chloupka, kterého musel každý oddíl uspat ukolébavkou – a to se některým povedlo až napotřetí. Také všude po mlýně i v táboře visí bradavické výnosy, co se může a nesmí a občas je to zajímavé počtení. V čarodějnické škole je možné leccos a tak se moc těším, co nás ještě čeká. A abych nezapomněla, kluci již také „nalajnovali“ obě hřiště na volejbal, takže již brzy zahájíme kromě tréninků i turnaje. Jednotlivé oddíly se též chystají na naše tradiční Ranní večerníky – zítra zahajuje jednička, takže z toho mají trochu zamotanou hlavu, protože jít hned na začátku není úplně vděčné. A ještě douška k počasí: větrná smršť se naštěstí neopakovala, každou chvíli se přežene nějaká přeháňka, ale pak zas vysvitne sluníčko a tak je na té naší louce u Mohelky opravdu nádherně…

A protože tam nemůžete být s námi, nabízím aspoň pár fotek od našich vedoucích…