Žurnál zájezdu Severáčku na mezinárodní sborový festival Voices of the Future v litevském Šiauliai ve dnech 19. – 24. 11. 2025

DEN 3.

Naše děti strávily první noc v hostitelských rodinách a soudě podle dobré nálady, s jakou dorazily do hudební školy sboru Dagilélis, bylo o ně skvěle postaráno. Dopoledne jsme věnovali zkoušce před dnešním workshopem pro sbormistry, který probíhal v sále hudební školy Dagilélis po celý den. Děti pilně trénovaly novou choreografii k cyklu Miroslava Raichla Písničky bez deštníku, která zde bude uvedena úplně poprvé. Workshop zahrnoval ukázky různých skladeb z našeho repertoáru a dal posluchačům možnost nahlédnout do naší sborové kuchyně: jak pracujeme s dechem, která cvičení děláme při rozezpívání, jaké jazykolamy používáme na rozmluvení ad. To vše si mohli sbormistři a učitelé vyzkoušet spolu s našimi dětmi. Myslím, že to bylo pro všechny zúčastněné velmi plodné dopoledne. Po workshopu byl čas jít na oběd, všichni jsme si náramně pochutnali na výborné bramborové polévce a zejména na vynikajících masových kuličkách (kam se hrabe Ikea😊) s bramborovou kaší a zelným salátem, které nám připravili v restauraci „U skřítka“ (pracovní název, takhle útulnou sklepní restauraci jen tak člověk nevidí). Po obědě jsme vyrazili na výlet původně plánovaný na neděli, a to na „Horu křížů“. Výraz hora je vzhledem k nadmořské výšce pro nás trochu zavádějící, nicméně toto místo má velmi dlouhou a pohnutou historii a je nejvýznamnějším poutním místem v celé Litvě. Atmosféra je v tomto případě nepřenositelná, děti Vám jistě poví více, za sebe musím říci, že jsme ještě nikdy nebyli na žádném ani přibližně podobném místě jako je toto. Je to velký symbol hrdosti litevského národa a nezlomnosti lidského ducha navzdory všem protivenstvím a zvůli, která může přijít odkudkoliv. Jak aktuální v dnešní době…

V podvečer jsme se opět vrátili do hudební školy a zde se také konal první oficiální koncert našeho zájezdu. Děti předvedly pestrou směs skladeb od těch úplně nejstarších jako je Por la fuente až po ty nejnovější, které jsme nacvičili teprve nedávno, jako je oblíbené Les Champs Elysées a po zásluze si vyslechly velký aplaus publika. Je až dojemné sledovat novou generaci dětí, která pomalu přebírá otěže jako v našem milovaném Kočáru a nese odkaz manželů Uherkových dále do světa, tak jako všechny děti před nimi. A stále je to o radosti, krásné hudbě a společenství, které dělá Severáček tím, kým vždy byl a je.

Dobrou noc z Litvy Vám všem přeje Radka Fryčová (žurnál) a Silvie Langrová