Žurnál zájezdu Severáčku do Belgie, Lucemburska a Francie 26. 4. – 2.5. 2024, den šestý a sedmý

Středa 1. 5., čtvrtek 2. 5.

Poslední den ve Francii… Ráno jsme se probudili do deštivého dne a jakékoli snahy o zlepšení nálady stran počasí (v Liberci prý očekávají 27 stupňů a samé sluníčko!) se zcela míjely účinkem. Po snídani již nakládáme do autobusu všechny věci a míříme na prohlídku nádherného města Blois. V minulosti zde byl Severáček mnohokrát (i tu několikrát koncertoval), ale myslím, že v tak špatném počasí ještě žádná prohlídka města neprobíhala. Rozhodli jsme se tedy navštívit impozantní zámek, děti měly možnost obdivovat zajímavou expozici připomínající mj. francouzské krále, kteří v Blois pobývali.

Poté jsme se vydatně najedli v místním nákupním centru, restaurace byly na rozdíl od obchodů ve svátek otevřené, než jsme zamířili do místa našeho posledního koncertu – městečka Landes de Gaulois. K našemu velkému překvapení zde mají velký románský kostel sv. Lubina. Nejprve jsme ale odpočívali v místním společenském sále, původní plány na procházku po okolí vzaly při pohledu z okna za své… Místní pro nás připravili skvělé palačinky, napekli jich tolik, že je Severáček ani nesnědl (a to už je co říct!), takže jsme čas do zkoušky v kostele vyplnili odpočinkem a jídlem…

Navzdory zimě, která v kostele panovala, jsme si ale užívali nádhernou akustiku. Dnes jsme večer budeme zpívat některé skladby, které na zájezdu dosud nezazněly, což je vždy příjemné zpestření. Na pátou hodinu přišli dospělí z místního sboru Choeur de Cisse, několik z nich již předtím navštívilo naše koncerty ve Vendome či na Chambordu. Všichni byli nesmírně milí a společná zkouška na píseň La Vidjiamé se vydařila.

A pak již koncert, který se stal pravou třešničkou na dortu našeho zájezdového koncertování. Velký kostel byl zaplněn do posledního místečka. Na úvod sbor Choeur de Cisse zazpíval několik francouzských písní, ve sboru byla většina zpěváků seniorského věku, ale všichni zpívali s ohromným nasazením a chutí a bylo vidět, jak si (navzdory určité nervozitě) koncert užívají. Pak již nastoupil Severáček po obvodu kostela, zazněl úvodní gregoriánský chorál Veni creator spiritus a já jsem věděla, že jsme publikum „chytli“. Děti zpívaly s obrovskou radostí a všichni jsme si užívali křišťálově čistou akustiku a ohromný potlesk po každé skladbě. Bodovali jsme samozřejmě i francouzskými autory, tradičně s Franckovým Panis angelicus, ale i s Poulencovým Ave Maria z Karmelitek a samozřejmě písní ze Slavíků v kleci. Náš program jsem zakončili působivým Deep river se sólem Jonáše a Ondry a úplně nás ohromilo, jak po doznění posledního akordu publikum jako jeden muž vstalo a dožadovalo se přídavku. Přidali jsme Tancuj, tancuj, píseň, o které se dá říct, že je po desetiletí neerpeltskou i francouzskou „srdcovkou“ Severáčku. Pak se k nám již připojil místní sbor a společně jsme dvakrát (?!) zapěli La Vidjiamé, ve které se k nám připojilo i publikum. Kdybychom neodešli, asi tam pro to úžasné publikum zpíváme doteď…

Po koncertu se ke mně nahrnulo mnoho přátel z Vineuil i z Blois, mj. skupinka seniorů, kteří vzpomínali, jak byli před 40 lety na pozvání Severáčku a Milana Uherka v Liberci, přišla i početná rodina pana Pierra Moreau, který se jako sbormistr v šedesátých letech zasloužil o to, že děti Severáčku poprvé vyjely na západ (a od té doby jezdily do Blois pravidelně navzdory režimu) a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Člověk si uvědomí, že obrovská severáčkovská rodina zahrnuje nejen malé i velké zpěváky, jejich rodiny, ale i mnoho přátel, posluchačů doma i v cizině, a hlavně je po dlouhá desetiletí stále stejně pospolitá.

Před odjezdem nás čekala ještě společná večeře s místním sborem. Dobrot tam byla velká spousta slaných i sladkých a naši severáčci se činili, aby od všeho ochutnali a mnoho toho nezbylo. Děkování a zpívání pokračovalo až do jedenácti hodin, kdy jsme nasedli do autobusu a zase pro jednou se museli s „naší“ sladkou Francií rozloučit, však došlo i na slzičky.

Noc jsme strávili v autobusu a nyní se vám hlásím těsně po přejezdu hranic, cesta nám ubíhá krásně a kolem páté již budeme doma…

Moc se na vás těšíme a jsme rádi, že jste s námi sdíleli naše zážitky.

Silvie Langrová   

Realizovaný projekt je podpořen z rozpočtu Libereckého kraje a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.