Žurnál zájezdu Severáčku do Belgie, Lucemburska a Francie 26. 4. – 2.5. 2024, den první a druhý

Pátek 26. 4.

Je krátce po jedné hodině ráno a více než šedesátka dětí Koncertního sboru Severáčku se schází tentokrát netradičně u kostela svatého Antonína, odkud je dva autobusy společnosti Furra bus odvezou do dějiště soutěžního klání, belgického Neerpeltu, který letos hostí neuvěřitelný 72. ročník této prestižní mezinárodní soutěže pro děti a mládež. Dospělý doprovod je tentokrát početnější, kromě všech tří sbormistryň a klavíristky s dětmi cestují také tři členky výboru kruhu přátel Severáčku. Noční přejezd přes Německo je klidný, cesta ubíhá podle plánu a tak jsme o půl třetí v cíli našeho ubytování – v kempu Blauwe Meer v Lommelu. Děti se jdou zabydlet do chatiček a máme čas nejen na odpočinek a krátkou zkoušku na čerstvém vzduchu (bydlíme v borovicovém háji 😊) před oficiálním uvítáním v hlavní kanceláři festivalu. Dostáváme náramky, obě soutěžní skupiny se fotí a poté se přesouváme na večeři. Den ještě zdaleka nekončí, od půl osmé začíná ve sportovní hale slavnostní zahájení festivalu, kterého se účastní všechny soutěžící sbory. Místní orchestr stejně jako před dvěma lety skvěle ladí atmosféru hity od Abby, Beatles a dalších  oblíbených skupin, hosté se scházejí a následuje pestrý program s vlajkami, představením sborů, na závěr nechybí společná Óda na radost. I přes únavu z cesty si s dětmi užíváme velkolepý okamžik zahájení festivalu a říkáme si: Tak jsme opravdu tady. Zítra chceme ukázat, co umíme. Proto jsme sem přijeli. Držte nám palce, my spěcháme rychle na kutě.

Dobrou noc z Neerpeltu, zdraví Radka Fryčová

Sobota 27 .4.

Někdy je vše i přes sebedokonalejší plány jinak a my se budíme nejen do soutěžního dne, ale hlavně do vytrvalého a hustého deště, kvůli kterému nemůžeme zkoušet venku před chatičkami tak jako včera odpoledne. Díky vstřícnosti personálu místní kavárny ale můžeme zpívat na terase přímo u vodní plochy a jsme tak v suchu. Tedy aspoň zatím. Protože nás čekají obě soutěžní vystoupení v jeden den (a jak jsme zjistili z harmonogramu při příjezdu, každé na jiném místě a poměrně brzy za sebou), vše je rozplánované do nejmenšího detailu včetně dřívějšího odjezdu na oběd, před kterým se stihneme podívat do sálu Huberttheater, kde budou zpívat mladší. Vyjíždíme na čas, ale v tu chvíli volají z druhého busu, že nemohou vyjet kvůli technické poruše. Nastává rychlé rozhodnutí, vracíme se a nakládáme ostatní děti k nám, vyjíždíme podruhé a znovu zastavujeme – bicí nástroje zůstaly ve druhém autobusu. Napotřetí se vydáváme na cestu a tentokrát vše klapne, mladší jdou do sálu, starší na oběd, pak přijíždí i druhý autobus, děti se převlékají do folklórních krojů a už jsme na místě prvního koncertu. Před dvěma lety jsme tu také zpívali, sál i hlediště jsou prostorné, vzdušné, mladší si sedají do hlediště, budou fandit, starší jsou nachystaní, porota na svých místech, můžeme začít… Lehkost, jistota, skvělá choreografie, nádherný výraz, to vše a ještě mnohem více naše děti dovedly téměř k dokonalosti. Kdo jste je viděl na Jarním koncertu, dáte mi jistě za pravdu. Jsme dojatí a právem pyšní na to, co zde předvedly, ale teď nás čeká druhá část, soutěž mladších v kategorii D a my se opět svižně přesouváme do centra. Tentokrát budou děti zpívat v našich klasických severáčkovských krojích, zkontrolujeme mašličky, knoflíky, esíčka a jde se na to. Sál v Hubertustheater je o poznání menší, diváků je však mnohem více, po každém vystoupení se mohutně větrá, je to však boj s větrnými mlýny. Doufáme, že to děti ustojí a že ukážou vše, co umí. Starší jsou v publiku a všichni držíme palce, pěsti, malíčky, co se dá. A už to začíná, mohutné Gloria se nese sálem, líbezná ukolébavka pro Marjánku je tak něžná, Janíček je precizní jak jen může být, Tancuj tancuj je třešničkou na dortu. Publikum vstává a mohutně aplauduje, jsme šťastní, máme to za sebou! Teď si ještě počkáme na večerní vyhlášení výsledků, kde se dozvíme hodnocení od poroty, ale máme opravdu velkou radost, jak se vše povedlo. Stejně jako včera sedíme ve sportovní hale a jsme napnutí, jak to nakonec dopadne. Jestli to „cinkne“ a jak moc silně… Výsledky jsou tu: mladší mají 1.cenu Cum laude, z čehož máme velkou radost. Starší 1.cenu, přáli bychom starším také tu pochvalu, od nás ji rozhodně mají, ale i o tom je soutěž, že hodnocení od poroty (asi jsme se tak úplně netrefili do výběru kategorie) nemusí být tak úplně v souladu s tím naším. Zkušenost je to veliká pro nás všechny a už jenom to, že tu jsme spolu s ostatními skvělými sbory z celého světa, je pocta. Děkujeme našim báječným dětem za to, že do soutěže daly vše, co mohly a radujeme se společně s mladšími za jejich výhru v kategorii, však si také ještě večer zazpívali na koncertě vítězů a to opravdu výborně…

Z Neerpeltu zdraví Radka Fryčová, za fotky děkujeme Andree Čančarové Houfkové

Realizovaný projekt je podpořen z rozpočtu Libereckého kraje a za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.