Dnes ráno vyrazila dvacítka nejstarších dětí Severáčku na svůj poslední zájezd v letošní sezoně (zpívali jsme letos na Slovensku, v Jižní Koreji, Bruselu a francouzském Nantes). Pro patnáct dětí je tento zájezd také zájezdem posledním, neboť se jedná o letošní absolventy, kteří se s námi v červnu bohužel musí rozloučit. Většina z nich zpívá v Severáčku přes deset let, tak věřím, že pro ně bude tento severský zájezd krásnou tečkou.

Na letiště jsme cestovali nejprve linkovým autobusem, metrem přes Prahu a pak znovu autobusem na letiště. Taktéž čekání na první let do norské metropole Oslo nám rychle uteklo. Do Norska se moc těšíme, v novodobé historii sboru zazpívá Severáček v této zemi vůbec poprvé. A ještě tak vysoko za polárním kruhem!

V Oslu jsme přestoupili  na letadlo mířící do Tromsø. Zajímavé je, že z Prahy do Osla je to blíž, než z Osla do Tromsø, takže jsme delší část cesty měli teprve před sebou. Po příjemném letu dosedlo letadlo norských aerolinek na letiště v Tromsø a než jsme se nadáli, přijely nám nejen kufry, ale objevili se i naši hostitelé, kteří si naše děti okamžitě rozebrali do rodin. Téměř všichni se mezi sebou znali, takže jsme jako dospěláci záhy osiřeli a naše děťátka uvidíme až zítra ráno.

Náš první den v Norsku jsme zahájili výletem na lodi. Ještěže jsme s sebou měli čepice a rukavice, protože byla opravdová zima. Ale zážitek to byl mimořádný (a zas taková zima nebyla, když jsme viděli i dva plavce!). Po procházce naše dnešní první zpívání na radnici v Tromsø. Krásně to tu znělo a nám se moc hezky zpívalo, také jsem se setkali s panem starostou a jeho zástupcem. Na radnici jsme také poobědvali. A protože víme, že je Severáček zdatný, vydali jsme se pěšky k našemu dalšímu dnešnímu zastavení – lanovce, která nás vyvezla na krásnou vyhlídku nad městem. Tedy vyvezla, někteří Severáčci šli i nahoru do strmého kopce pěšky. Nevím, jak ostatním, ale mně to připomínalo náš Ještěd, lanovkou počínaje, přes pochod pod lany, po nádherný výhled na město – jen to moře nám krapítek chybí… Nahoře jsme se nejen procházeli (někteří si nenechali ujít výlet až na samotný vrchol), ale taktéž jsme tu i zazpívali.

Nazpět jela většina lanovkou, ale někteří šli opět pěšky (ti nachodili přes deset kilometrů), mířili jsme zpět po mostě spojujícím pevninu s hlavním ostrovem na večeři s našimi hostiteli, dětmi ze sboru Sirius. A pak se nám již děti rozprchly do rodin a  my se vydali do hotelu. Musím říct, že je pro nás i děti velmi matoucí polární den, takže i v deset večer je stále úplné světlo jako ve dne, snad se naše děti i přes světlo pořádně vyspí. Moc se těšíme na zítřek, kdy nás čeká koncert v Domkirke.

Z Norska zdraví Silvie Langrová.