Ve středu 18. května se ráno opět scházíme o půl deváté, čeká nás malý výlet do vesničky St. Dyé, historického přístavu na řece Loiře. Počasí je proměnlivé, příliš se neohřejeme, ale zatím neprší, tak jsme rádi. Procházíme se po břehu, couráme se v malebných uličkách a pak se příjemně naladěni vracíme do Vineuil – máme na programu již tradiční zpívání v domě seniorů Pimpenau. Zpíváme zde asi čtyřicetiminutový program složený převážně z české hudby a lidových písní, obzvlášť dojemná je francouzská lidová A la claire fontaine, kde se k nám publikum přidává a zpívá s námi všechny sloky. Po vystoupení si naše děti dávají šampaňské (samozřejmě nealko) a sušenky a my dospělí přijímáme gratulace, mnohdy se slzami v očích, jaké jsou ty naše děti úžasné. Oběd, mimochodem vynikající, si dáváme ve školní jídelně a pak již míříme do Blois. Po siestě v autobuse se setkáváme s místními dětmi, zpíváme tři písničky a společně s nimi francouzský kánon Frere Jacques. Děti pro nás připravily občerstvení (moc jim na oplátku chutnaly naše tatranky…).

Ale odpoledne patří především přípravě na jeden ze dvou hlavních koncertů zájezdu a tak se přesouváme do Baziliky St. Trinité. Se Severáčkem jsme tu  zpívali několikrát, ale vždy mě prostor i akustika mohutné prostory ohromí. Již na zkoušce jsem tušila, že dnes bude mimořádný koncert. Děti zpívaly krásně a s velkou chutí. Po zkoušce odpočíváme v autobuse (mezitím začalo pršet, o zimě nemluvě, tak jsme za ten náš příbytek na kolečkách opravdu vděční), dáváme si opět něco k jídlu – trochu mám pocit, že zde pořád jíme 🙂 – a pak již začíná příprava na koncert. Přesně v osm hodin Severáček nastupuje a v nádherném prostoru baziliky se rozléhá kantiléna A na zemi upokojení. Dnešní koncert je náročný především svou délkou, vždyť zpíváme převážně duchovní repertoár dvakrát čtyřicet minut. Od prvních tónů si užívám – dětské hlasy zní průzračně, děti zpívají s lehkostí, velkou radostí a nesmírně soustředěně. Publikum – obrovský kostel je z poloviny plný, odhaduji to na víc jak dvě stě lidí – nám po každé skladbě nadšeně tleská. I druhá půle, kde zní např. Pergolesi, Smetana a francouzské písně, je nádherná. Mimořádná akustika nese dětské hlasy do všech zákoutí mohutné baziliky, odkud se vrací jakoby z nebe. Po závěrečném spirituálu zaznívá ohromný aplaus, publikum vstává a my přidáváme – půvabnou francouzskou Studánku a poté naše Černé oči. Potlesk pomalu utichá až teprve, když odejde poslední zpěvák z dohledu. Nádherný koncert. Jezdíme do Blois každé dva roky a ten dnešní se jistě zapíše mezi nejkrásnější. Jsem pyšná o to více, že na zájezdu jsou převážně mladší děti Koncertního sboru. A tak kousek té radosti posílám i do Čech… Dobrou noc.