Po vcerejsim nadhernem koncertu mame dnes, ve ctvrtek 19. kvetna, volnejsi den. Jiz tradicne jej travime na zamku Chambord, jednom z nejkrasnejsich zamku na Loire. Nejprve mame naplanovanou prohlidku zamku – nemuzeme vynechat dvojite schodiste Leonarda da Vinciho a samozrejme pohled a prochazku po stresnich ochozech. Pocasi je opet spise chladnejsi a vylozene aprilove, slunce strida dest i studeny vitr. Nasi hostitele pro nas naplanovali i predstaveni s jezdci na konich a dravymi ptaky, ktere bylo opravdu krasne. Myslim, ze vsechna devcata jeste dlouho budou vzpominat na dlouhovlase rytire na uslechtilych konich :-). Po pikniku tentokrat v autobuse, preci jen pocasi neni na posezeni v parku idealni, se chystame na zpivani v zamecke kapli. Nas koncert zde byl avizovan a tak je jiz pri rozezpivani kaple temer plna. Je zde krasna akustika i atmosfera umocnena barevnymi vitrazemi, skrz ktere pronikaji tu a tam slunecni paprsky. Kdyz stojim pred detmi a diriguji, a ony zpivaji mimochodem skvele, tak se mi vybavuje cernobila fotka, ktera dlouho visela v letarovickem mlyne. Jsou na ni severackovske deti z doby, kdy jsem jeste nebyla na svete, stoji nastoupene ve dvou radach uplne na stejnem miste jako ty dnesni. A ja se jen mohu domnivat, ze zde tenkrat stejne jako nyni znela treba Smetanova Ma hvezda nebo moravske lidovky v uprave pana Uherka… To mate najednou pocit, ze se zastavil cas… Po vystoupeni se k nam zenou turiste z Australie, ze pry takovehle krasne detske hlasy jeste nikdy neslyseli. Je to vse moc mile.

Pak jeste nakoupit nezbytne suvenyry a po ceste zpet do Vineuil se zastavujeme v prodejne s vybornymi mistnimi susenkami. Podle objemu tasek v kombinaci s prazdnymi regaly po navsteve severackovskych kobylek soudim, ze kazda rodina v Liberci obdrzi minimalne ctyri krabice susenek (tedy pokud vam je deti po ceste nesnedi 🙂 ). A pak jiz hura do nasich francouzskych rodin a odpocivat, zitra nas ceka dalsi perny den.