Čtvrtek 29. 5. 2025 – DEN TŘETÍ – zpíváme všude…

Dny tu běží tak rychle a jsou tak plné vystoupení, koncertů i všech možných přesunů, že je velmi těžké najít čas napsat alespoň pár řádků o tom, jak se tu máme.

Ve středu jsme se po výborné snídani vydali, tentokrát výjimečně autobusem – jinak se zda přepravujeme pouze tramvají, do kláštera Mariastein kousek od Basileje. Jedná se o poutní místo již od 16. století a místní nás přijali velmi mile. Sotva jsme se stačili rozezpívat a trochu vyzkoušet akutiku, která je mimochodem velmi krásná, už jsme se převlékali na naše první samostatné vystoupení. To se uskutečnílo v rámci mše. Na úvod jsme zpívali Když jsi v štěstí. Navrhla jsem, že bychom tuto skladbu mohli zazpívat tak, jak ji na našich koncertech provádíme, tj. že děti stojí podél celého obvodu kostela, což jsme také udělali. K mému velkému překvapení ale všichni lidé hned po začátku našeho zpívání také vstali, protože přišel kněz, a já s hrůzou zjistila, že na mě z celého sboru vidí tak maximálně pět zpěváků. Nicméně na výkonu dětí to nebylo naštěstí vůbec znát a já se snažila dirigovat s rukama úplně nahoře. Zaplaťpánbu má skladba pouze dvě a půl minuty, protože pak už by mi ruce asi upadly… Poté jsme se přesunuli na bok kostela, kde jsme měli připravené stoličky a celou mši jsme doprovázeli skladbami z našeho repertoáru. Po skončení mše nás pan farář požádal, abychom ještě pokračovali a sklidili jsme velký potlesk. Jen nás bohužel doháněl čas a tak jsme už stihli pouze cestu k působivé jeskynní kapli a museli jsme se rychle vrátit zpět do Basileje.

K obědu jsme dostali obložené bagety a snědli jsme si je venku, což bylo moc příjemné. Pak jsme se rozdělili na dvě skupiny – mladší a starší – a měli jsme zcela separátní program. Já jsem se se staršími odebrala do muzea, kde jsme zpívali společně se třemi dalšími sbory. Byl to ojedinělý koncept vystoupení přímo v expozicích muzea. Basilej je mimochodem proslulá obrovským množstvím těchto institucí. My jsme si velmi užili úvodní vystoupení společně s francouzským sborem, kde jsme bravurně zazpívali a zatančili (a to jsme měli pouze jedinou zkoušku!) šanson Les Champs Elysées. Pak jsme již zpívali v sálech muzea sami a publikum, které bylo opravdu početné, jsme si vždy přilákali „vábící“ písní, kterou byly pro nás Černé oči. Myslím, že jsme ještě nikdy tuto píseň nezpívali během jednoho dne tolikrát… Vystoupení v muzeu se moc povedlo a my se už těšili na vyprávění mladších, jak si počínali oni. Měli to také náročné, zpívali na náměstí (dopředu mi organizátoři řekli, že to bude pouze takové spontánní zpívání, ale evidentně nebylo). A tak děti zpívaly, co zvládly, včetně třeba Broučkovské mazurky a dirigovala ke svému velkému překvapení i naše klavíristka Evička… Odměnou jim pak byla cesta přívozem po Rýnu a dřívější návrat do hotelu.

Po setkání obou skupin jsme společně vyrazili na večeři a festivalovou párty, kterou si, myslím, děti velmi užily a do hotelu jsme se vrátili unavení, ale spokojení až po desáté hodině. Ještě, že máme zítra dopoledne volno a můžeme alespoň trochu odpočívat.

Za Švýcarska zdraví za celý Severáček Silvie Langrová