Ráno nás budí sluníčko a vysoké vrcholy Alp, jak projíždíme rakousko-italskou hranicí. Po poledni jsme již v Anconě, odkud vyplouvá trajekt do řeckého města Igoumenitsa. Dnešní den je opět ve znamení cestování a tak v parném dni trávíme odpoledne v autobusu a čekáme na nalodění. Konečně je tu náš trajekt a my se ocitáme na vrchní palubě, kde budeme trávit následujících patnáct hodin cesty do Řecka. Již zkraje tušíme, že je před námi náročná noc, vedle nás se usadili hluční Maďaři a otevřená a plně osvícená paluba příliš možností k nočnímu odpočinku neskýtá. Ale to by nesměli být naši Severáčci, kteří ve stylu cimrmanovského hesla „tam, kde hynuli vlci, Čech se přizpůsobí“, vytáhli karimatky, nafukovací matrace, polštářky, plyšáky a jiné propriety a všichni jsme si v rohu paluby, kde byl největší klid, ustlali na zemi a v deset zalezli a usnuli. Já jsem tedy usínala s rozpolceným pocitem – snad děti nepřijdou o hlasy, ale zároveň jsem byla pyšná, že to děti zvládly s úsměvem a vcelku v pohodě, inu letařovická průprava se zkrátka neztratí… Tak přejeme z lodi všem do Čech klidnou noc.