PONDĚLÍ 6. 7. – DEN DEVÁTÝ – LOUČENÍ S PREVEZOU

Po krásné včerejší oslavě u hotelového bazénu nás čeká ranní balení kufrů a nakládání do autobusu. Téměř nikomu se z našeho dočasného domova zde v řeckém hotýlku nechce… Tak ještě zazpívat našim milým hostitelům a dnes naposledy vyrážíme do Prevezy. Nejdříve se vydáváme na poslední nákupy i závěrečnou procházku po Preveze, poté si dáváme výborný oběd v „naší“ taverně a pak již nasedáme a máváním se loučímě nejen s našimi průvodci Tasosem a Antonisem, ale s celou Prevezou, která nám v minulých dnech přinesla tolik zážitků a radosti. Jak jste již poznali, letošní severáčkovský zájezd byl kromě náročného zpívání jiný i v tom, že jsme si (pokud to bylo možné) užívali koupání v moři i v bazénu. A tak závěrečný den na řecké pevnině stavíme na krásné pláži cestou do přístavu Igoumenitsa a několik hodin se koupeme, sluníme, zkrátka užíváme si prázdniny. Večer dorážíme do přístavu, naloďujeme se na noční trajekt – tentokrát máme skvělou velkou kabinu s polohovacími sedačkami na spaní a plni zážitků uléháme, abychom se ráno probudili v Itálii.

ÚTERÝ 7. 7. – DEN DESÁTÝ – CESTA DOMŮ

Ancona nás po poledni vítá nejen krásnou siluetou, ale především obrovským vedrem. Takhle parno (39 stupňů!) jsme neměli ani v Řecku. A tak je nám nejlépe v našem klimatizovaném autobusu, ve kterém ukrajujeme další a další kilometry z cesty domů. V noci nás v rakouských Alpách zastihuje pořádná bouřka, kterou naštěstí většina dětí prospí, ale jinak cesta probíhá hladce. V brzkých ranních hodinách překračujeme naši hranici a konečně v sedm ráno přijíždíme před naši libereckou ZUŠku. Nastává loučení, objímání, gratulace a jako rozloučení se zájezdem zazpíváme ještě řeckou Xetina. Pak najednou jako když do toho hejna rodičů a dětí střelí, pár se jich ještě zastaví s poděkováním a náhle je na ranním parkovišti pusto a prázdno a člověk si říká, jak ten zájezd rychle uběhl… My se ale na dlouho neloučíme, zítra se všichni sejdeme na našem soustředění v Letařovicích. Tak se nebudu loučit ani s vámi, čtenáři tohoto žurnálu, a snad se z Letařovic podaří odeslat také nějaké to povídání a fotky…

Za vaši přízeň děkuje ze srdce Silvie Pálková