Dnes po snídani opouštíme krásný resort firmy BNK a jako poděkování zpíváme jejím zaměstnancům, kteří jsou zde právě na školení. Máme úplně volný den a nejprve zamíříme kam jinam než k moři, i když víme, že na koupání to už nebude.

Prohlížíme si komplex vybudovaný v roce 2005 u příležitosti mezinárodního setkání nejvyšších představitelů zemí APEC. Od něj se vydáváme k majáku, kde je úchvatný výhled na obě strany busanského zálivu. Po dřevěných chodnících pak dojdeme na vyhlášenou busanskou pláž Haeundae, kterou střeží z jedné strany mořská panna sedící na útesu (je z bronzu, váží několik set tun a její originál byl po tajfunu v roce 2016 umístěn do muzea) a z druhé strany zvláštní socha muže s dalekohledem umístěná na majáku v moři. Panorama je úchvatné, nebe bez mráčku, máme tedy jedinečnou příležitost užít si na chvíli letní idylu – mořský vzduch, šumění moře, písek s mušličkami, brouzdání vlnkami…je to opravdu čistá krása.

Jelikož máme na odpoledne naplánovaný další program, loučíme se s mořem a míříme na oběd, opět v našem oblíbeném shabu shabu stylu, tedy uvař si, na co máš chuť. Je to vynikající a někteří už zkušeně přidávají do horkého vývaru nejrůznější ingredience, aby je posléze zabalili do rýžového papíru a pomocí hůlek vytvořili kýžený závitek (schválně si to někdy zkuste, není to vůbec snadné!).

Po obědě nás čeká jeden technický unikát – na ostrov Geoje pojedeme tunelem, který byl vybudován Korejci za pomoci Holanďanů, a jeho hloubka dosahuje až 62 metrů pod mořem. Ostrov sám je velmi rozmanitý, my na něm navštívíme květinový festival, kde samozřejmě zpíváme, a pak nás vyveze na jeden z vrcholků ostrova monorail, což je takový kříženec mezi metrem a lanovkou. Kabina je pro šest osob, jede po ozubnicové dráze a šplhá se do neskutečné výšky. Tato dráha je součástí rozsáhlého památníku obětem Korejské války. Většina z nás stihla z výšky nádherné panorama ostrovů při západu slunce, obdivujeme se té kráse a fotíme jak o život.

Cesta zpět už je za tmy, takže pod námi vidíme rozsvícené město, trochu vlajeme v kabince při strmém klesání, ale rozhodně tento zážitek stojí za to. Autobusem se pak vracíme zpět do města, kde na nás v místní škole čekají hostitelské rodiny dětského sboru Sanctus YMCA. Je to velmi milé přivítání, děti i dospělí nás zdraví česky, pak každý sbor zazpívá jednu píseň a nakonec rozdělujeme děti do rodin.

Dnešek je tedy za námi, užili jsme si ho náramně a už teď se těšíme, co přinese zítřek. Však se nám to tu již krátí, tak přejeme předposlední dobrou noc z Koreje.

Z Koreje Radka Fryčová, fotografie Ondra Pálka