Dnes ráno jsme se sešli na poslední  tradiční korejské snídani v hotelu a pochutnali si na pestrých a chutných specialitách asijské kuchyně.

Nakládáme vše do autobusu a za krásného slunného počasí vyrážíme do Soulu, kde nás čeká náš poslední koncert tohoto zájezdu. Zpíváme na mši  v kostele, kam má přijet i rodina pana Changa – dcera s manželem a dvěma malými dcerami. Atmosféra bohoslužby je velmi slavnostní, probíhá při ní přijímání chleba a vína, kromě Severáčku je tu i místní kostelní sbor, dostáváme také noty dvou písní z kancionálu, které můžeme zpívat společně. Pan farář představuje náš sbor a my zde dnes naposledy potěšíme korejské publikum třemi písněmi v jejich rodném jazyce.  Aplaus je velký a tak zařazujeme ještě Kočár v oblacích. Zní v těchto prostorách velkolepě a my se pomyslně loučíme s neskutečně milými lidmi, které jsme tu během celého pobytu potkali a kteří nám dávali najevo, jak moc je jim naše zpívání blízké, prožívali s velkými emocemi každou skladbu a byli tím nejlepším publikem, jaké si jen může muzikant přát.

Po mši se ještě přesouváme do jídelny kostela, kde je pro nás připravený oběd a po něm už vyrážíme na výlet k hranici se severní Koreou (KLDR). Je to nejvíce vojensky střežené území, kde kromě jedné vesnice na každé straně hranice není vůbec nic, ani na řece, která je pomyslným mezníkem, nesmí plout žádné lodě, ani se zde neloví ryby, je to země nikoho. Na kopci nad řekou je postaven komplex, ze kterého pomocí dalekohledů na vyhlídkové terase lze sledovat dění za hranicí, obě vesnice a hlavně obrovskou vlajku KLDR, vážící kolem 300 kilogramů. Je to velmi silný zážitek, v expozici muzea, které je součástí komplexu, mají  vše o dějinách korejského národa i o jeho nuceném rozdělení. Pro nás je velkým štěstím a zároveň i velkou zkušeností pro děti, že jsme se sem mohli podívat.

Čeká nás ještě prohlídka nádherného paláce v tradičním korejském stylu přímo uprostřed Soulu, scenérie při západu slunce je úchvatná a tento velmi krásný komplex budov s parkem a nasvícenou vodní fontánou je skutečně důstojným zakončením našeho putování.

Před samotným přesunem na letiště Incheon máme večeři v sushi baru, je to opět velký gurmánský zážitek a pak nám už zbývá jediné – rozloučit se s naším milým panem Changem, který se o nás celou dobu tak úžasně staral. Předáváme ještě poslední dárky, zpíváme V horném konci svíťá, emoce nás pohlcují a objevují se i slzičky, zejména u nejstarších děvčat, která se loučí s Koreou a zároveň i se Severáčkem.

Odjíždíme na letiště, kde po odbavení zpíváme panu Changovi ještě Chodila Maryška  a přestože se nám nechce, musíme nasednout do letadla směr Istanbul. Čeká nás dlouhá cesta domů, odvážíme si sebou neskutečné množství zážitků, dojmů a také velkou radost z toho, co jsme zde předvedli a kolik lidí jsme mohli potěšit naším zpíváním. Máváme na rozloučenou  a těšíme se domů za našimi blízkými, bez jejichž podpory bychom tu nebyli.

Na shledanou zítra, přistáváme v devět hodin ráno na Ruzyni, do Liberce bychom měli dorazit v poledne.

Z Koreje Radka Fryčová