Tak jestli jsme v předchozích dnech zažívali po koncertech davové šílenství, dnes nastal jeho nepřekonatelný vrchol. Zpívali jsme totiž pro pět set korejských středoškoláků. Všechny naše holky se ocitly v beznadějném obležení mladých Korejců, kteří byli doslova zamilovaní, hlavně do Báry Š. Bylo tam také mnoho dívek, takže zkrátka nepřišel ani Vítek. Je jen otázkou, jak se teď vlastně cítí, snad nám o tom více poví na svém facebooku.

Ale popořádku. Dnešní dopolední koncert probíhal v Gimhae Arts and Culture centre, jehož je právě p. Chang uměleckým ředitelem. Celý komplex nám svojí velikostí opět vyrazil dech. Naštěstí se plánovaná pódiová zkouška o deset minut posunula a tak jsme to mohli v klidu rozdýchat. Sál pro necelých tisíc lidí byl neuvěřitelný. Nejen, že byl obrovský, ale hlavně měl tak dokonale zvládnutou akustiku, že i nahoře na třetím balkonu  by bylo slyšet spadnutí špendlíku na pódiu. Samotný koncert byl od nás standardně dobře odvedenou prací, ale takové spojení publika a jeviště, jaké proběhlo na předchozích koncertech, bohužel nenastalo. Přeci jenom se korejská mládež těšila více na pořízení „selfie,“ než na samotný zpěv.

I přesto šlo o skvělý zážitek, zazpívat si v takovém sálu je snem každého zpěváka a i když mladí Korejci plně nedocenili hudební stránku věci, o to více vytvářeli dobrou náladu jásotem a potleskem vždy, když jakákoli sličná dívka vystoupila ze sboru a šla zpívat sólo a dokonce i když na pódium přišla naše organizátorka Anet otáčet Evě u klavíru noty. O tom, co se strhlo po koncertě, už víte, je ale třeba dodat, že tentokrát celému mumraji neunikl ani fotograf Kuba, u kterého se vytvořila dlouhá fronta fotek chtivých dívek, až jim musel uniknout zpět do zákulisí.

Po tomto zbabělém činu jsme se přesunuli do Gaya Theme Parku, který je věnovaný nejznámější korejské legendě o lásce nebeského prince Sura a indické princezny Heo. Zde jsme shlédli muzikál, shrnující celou legendu a byl překvapivě dobrý a zábavný. Samotná legenda je klasickou směsí boje dobra/slunce a zla/tmy, lásky dvou mladých milenců a konečného happy endu, kdy je díky lásce před temnotou zachráněna celá bájná osada Gaya.

Večer proběhl další dlouhý koncert, tentokrát v sále luxusního (někdy máme pocit, že všechno v Koreji je luxusní) hotelu. Vše se docela povedlo a to i přesto, že nás celý večer doprovázela hlasitá klimatizace. Jako vždy vás určitě zajímá, kdo byl hlavní hvězdou dne, tentokrát to byl pan Chang, který si střihl árii z Lazebníka Sevillského. Eliška M. po koncertě počítala počet „selfie“ a číslo se zastavilo na rovných třiceti. K tomu už není co dodávat. Snad jen, že nám rychle docházejí CD, takže v Koreji bude Severáček znít i dlouho po konci turné. A to je dobře.

Mimochodem, tým Asijských tygrů si dnes vytvořil již poměrně zajímavý náskok na čele bodování bus kvízu, tak uvidíme, jak to celé dopadne.