KONCERTNÍ SBOR SEVERÁČKU OPĚT NA SOUSTŘEDĚNÍ V LETAŘOVICÍCH – čtěte povídání o průběhu soustředění a podívejte se na čerstvé fotky…

Každým rokem znamená začátek prázdnin pro severáčkovské děti společné soustředění v Letařovicích – nejinak tomu je i letos a tak se 2. července sešlo na tábořišti v meandru Mohelky více jak devadesát zpívajících dětí. Nebudu ani líčit, kolik příprav si vždy letní soustředění vyžádá, od obětavých rodičů i bývalých členů, kteří připraví mlýn, upraví okolí i stezku zvanou „Uherkovka“ a samozřejmě postaví celý stanový tábor, přes mnoho přepravek s notami, o jídlu nemluvě… Ale to vše již bylo v sobotu 2. 7. nachystáno a připraveno a tak může naše letní soustředění začít. Severáček jezdí na toto místo od začátku šedesátých let a pro nás všechny, kteří jsme tu trávili či trávíme letní týdny, má vpravdě magický genius loci. Doufám, že i letos si to společně s dětmi a všemi dospěláky užijeme a také že připravíme nový repertoár pro nadcházející sezonu.

Pokud mi to jen trochu připojení dovolí (jsme stále ještě na odlehlém místě, kde je signálu velmi pomálu – což není na škodu:-) ) , budu vám zde popisovat jednotlivé dny jako takový malý letařovický deník… Předem se ale omlouvám, kdybyste snad na některé díly trochu déle čekali.

2. 7. DEN PRVNÍ – PŘÍJEZD A NÁSLEDNÁ VĚTRNÁ SMRŠŤ

To, co řešíme každým rokem před odjezdem na soustředění, je otázka: jaké budeme mít počasí? Přeci jen, když spíte čtrnáct dní na louce pod stanem, chodíte se mýt do potoka a kromě zkoušek ve mlýně jste stále venku, je to otázka docela zásadní. Dnešního rána jsem si říkala, že nám to vyšlo krásně, neboť svítilo sluníčko a bylo teplo – počasí na začátek naprosto ideální. Dopoledne byla naše vedlejší louka u mlýna plná rodičů i dalších členů rodin, všichni přijeli vyprovodit své ratolesti, se kterými se následujících šestnáct dní neuvidí. Bylo to milé setkání a pro mě radostné zjištění, když jsem viděla, jak se na tábor všichni těší (a to včetně letošních Plamínků, pro které je pobyt v Letařovicích velkou premiérou). Měla jsem také o zábavu postaráno – kromě šedesáti skautských stanů, které stojí na louce, si každým rokem stavím stan (zlí jazykové tvrdí, že to je spíše stanová vila…) vlastní. Oběd před mlýnem už máme společný a já každým rokem žasnu, jak si děti samy od sebe rozdělí služby a bez nějakých vnějších zásahů máme od prvního dne prostřeno i vše nachystáno a po obědě se děti pustí do nádobí, jako bychom tu spolu byli již bůhvíkolikátý den. Už při obědě jsme sledovali nebe – pěkně se mračilo a tak čekáme, že „něco“ přijde. To jsme ale netušili, jaká to bude větrná smršť. Naštěstí byly všechny děti zpět v táboře a tak jen „zapluly“ do stanů, pořádně je zašněrovaly a poslouchaly hromy a déšť bubnující na stanové celty. Vítr byl tak prudký, že lámal větve, strom spadl i přes „Uherkovku“ a na vjezdové cestě do mlýna, déšť byl také pořádný, takže v jednom či dvou stanech měli potopu, ale jinak jsme vše přestáli v pohodě. To jen můj krásně postavený stan musel v tom největším dešti raději dolů a my se přesunuli do auta. Až na promáčené spacáky se ale nic nestalo. Celé odpoledne jsme pak slyšeli hasičské sirény a elektřina nešla ještě následující den. Ale to jsme již seděli ve mlýně (téměř po tmě) na naší první zkoušce. Na té se představují noví Plamínci, tentokrát to bylo v duchu naší celotáborové hry, tedy jako v bradavické škole a tak se vyslovil i Moudrý klobouk o umístění do Havraspáru, Zmijozelu nebo Nebelvíru… Pěvecký program máme letos nabitý, samostatně zkouší také komora a Plamínci a to vše jsme do večeře stihli. Po ní nás vyhnal déšť do stanů, ale já myslím, že to nevadilo, však si všichni měli co povídat…