V Letařovicích už jsme jako doma. O dalších dobrodružstvích vám tentokrát poví pánové z 5. oddílu…

„Dneska  stezka, dneska  stezka.“, říká se každý den od příjezdu do Letařovic. Nikomu to nikdy nedá spát, protože tato osudová noc může nastat každý den. Avšak před stezkou musíme projít naší každodenní rutinou. Začněme tedy od začátku. V 6:45 jsou vzbuzeni ti nejodvážnější táborníci, kteří mají po probuzení spoustu energie na běhání. Ostatní pak v 7:30 praktikují rozcvičku (v našem oddílu je to jen pouhá hrstka, jelikož jsme excelentní běžci). Poté se odehrává den jako každý jiný. Po namáhavé zkoušce a vydatném obědu k nám na vedlejší louku přijela pouť, která nakonec nepřijela, takže jsme si v celotáborovce udělali vlastní. Našli byste zde atrakce všeho druhu. Například hledání kolíčků v lavoru mouky nebo házení vodních balónků na cíl. Potom následovala klasická odpolední zkouška, kde jsme my, Pánové, trénovali čtyřhlasnou pirátskou odrhovačku, která měla ode všech grandiózní ohlasy, což nás velice potěšilo. Zkouška utekla jako voda a dočkali jsme se večeře. Po „véče“ jsme měli chvíli volna, kde si každý dělal vlastní aktivity, od hraní volejbalu po „kecání“ s vedoucíma. Volno se chýlilo ke konci a my jsme si šli vyčistit zoubky. Poté jsme ulehli do postelí a usnuli jako miminka. Avšak nebyla to noc jako každá jiná… Dneska totiž byla STEZKA! Pátý oddíl byl vzbuzen jako první kolem 23:00 a neohroženi jsme se vydali napříč nebezpečné stezce smrti (za doprovodu brečících členů 4. oddílu). Jako největší hrdinové (až na Michala G., který ječel jako malý Plamínek) jsme šli každý sám. Stezka byla povedená, kostýmy byly hezky propracované, stejně jako herecké výkony letošních myček a myčů. I když nebyla z nejdelších, stejně jsme si ji všichni užili a jako třešničku na dortu každého na konci stezky vyfotil náš talentovaný Šón. Po návratu do tábora pár odvážlivců šlo ještě na boudy a pak zpátky do hajan.

5. oddíl (Kuba, Theo a Matijé)