Vždycky je to tak jak mávnutím kouzelného proutku – včera jsme usnuli v Čechách a ráno se probouzíme ve Francii. Pravda, po noci strávené v autobusu jsme lehce pomačkaní a unavení, ale dobrá nálada nás neopouští a povzbuzuje nás i pěkné počasí.

Dva dětské sbory – Severáček a Camella – jsou již o pravidelných přestávkách tak promíchané, že stěží odhalíte, kdo ke komu patří. Cesta ubíhá rychle, v autobusu si povídáme o krásách Francie, o tom, co nás čeká, ale také pilujeme francouzská slovíčka a fráze, aby i ti nejmladší uměli ve francouzských rodinách pozdravit a poděkovat.

Po poledni zastavujeme v Amiensu, těšíme se na návštěvu jednoho z nejúžasnějších gotických skvostů světa – katedrály Notre Dame. Procházka je to po dlouhém sezení v autobuse moc příjemná, míjíme menší kostel a spletí uliček se dostáváme na náměstí k monumentální katedrále. Myslím, že její velikost nás všechny ohromila, ať již stojíme před jejím průčelím, či vcházíme dovnitř. A co bychom to byli za Severáčky, kdybychom si tu nezazpívali. A tak k vysokým lomeným obloukům zní Veni creator spiritus a my si užíváme první francouzský potlesk. Protože máme dost času, dáváme dětem rozchod k nakoupení drobných suvenýrů.

Pak sedáme do autobusu a míříme ke konci naší cesty, které se nachází v městečku Caudebec kousek od Yvetot. Zde na nás čekají milé hostitelky společně s překladatelkou Jitkou a než se sejdou naše francouzské rodiny, tak se ještě po malebném městečku procházíme. Dojde i na zpívání v kostele (novoborské jsme zde naučili A na zemi upokojení) a pak již zpět do sálu, kam nás přichází přivítat milými slovy pan starosta, následuje malé občerstvení a pak již očekávané rozdělení do rodin.

Francouzské rodiny si postupně odvádějí české děti, až v celém sále zůstaneme s dospěláky sami, domluvíme podrobnosti na příští den a hurá také se ubytovat do rodiny, hurá za sprchou a pořádnou večeří i postelí. Zítra nás čeká první den festivalu,  celý den budeme společně, tak se večer zase ozvu…