Tak se opět po roce vydáváme se Severáčkem do Francie. Ve třičtvrtě na sedm už je před naší ZUŠkou pěkně rušno a dvaadvacítka dětí nakládá všechna svá zavazadla do autobusu. Ještě poslední pusu a objetí s rodiči, fotku na památku a pak již nastupujeme do autobusu, abychom přesně úderem sedmé vyrazili směr Nový Bor. Ale pěkně popořádku.

Tenhle zájezd je v novodobé severáčkovské historii zcela jiný. Tentokrát totiž nevyrážíme do Francie sami, ale společně s novoborským sborem Camella a jeho sbormistrem Jiřím Štroblem. Míříme do francouzského městečka Yvetot, kde se koná první ročník sborového festivalu. Společně jsme již zkoušeli u nás i v Novém Boru, zahajovali výroční koncert Camelly a teď se moc těšíme, jaké to společné cestování vlastně bude. Pro naše nejmladší děti z Koncertního sboru je zájezd nejen odměnou za práci na zkouškách, ale především příležitostí načerpat cenné zkušenosti a možností vyzkoušet si, jaké to je zpívat bez starších Severáčků v zádech.

Ale teď už zpátky do našeho autobusu – ve vzduchu je cítit přímo nakažlivé nadšení z nadcházející cesty, takže, a to teď už můžu říct, vám ty naše děti z autobusu téměř nezamávaly (ještěže máme tmavá skla), jak už měly jiné – francouzské – starosti. Je to i pro mě úplně jiný pocit, vepředu sedíme s naší klavíristkou Evou samy a vzadu dvaadvacítka dětí, o kterých skoro nevím, že tam jsou. To se ale rychle mění poté, co v Boru nakládáme Camellu a náš luxusní autobus se plní do posledního místečka. Brebentění pomalu ustává úměrně k venkovnímu stmívání, k půlnoci přejíždíme hranice do Německa a v našem domečku na kolečkách se ukládáme k spánku. Tak dobrou noc i do Čech…