Psaní deníku jsem opustila ve chvíli, kdy jsme s mladší partou scházeli ze soutěžního pódia. Nyní, kdy dopisuji tento žurnál, tedy téměř na konci naší cesty a kdy pravděpodobně víte, že jsme v obou soutěžích získali zlaté medaile, bych se ale ráda vrátila k našim pocitům ze soutěžního klání. Ostatně za tu dlouhou prodlevu se omlouvám, ale program následujících dní byl opravdu náročný, spojení z hotelu tak špatné, že v okamžiku, kdy jsem vyšetřila chvilku času, jsem nemohla nic odeslat. A tak teď pohodlně sedím na lodi, která nás veze z Řecka do Itálie a u kafíčka vám zkusím vylíčit, jaké to naše putování bylo.

Pocity jsme měli po odchodu z jeviště úžasné. Děti ze sebe vydaly opravdu maximum a i já měla pocit, že o moc líp bychom už neodzpívat asi nemohli. Rychle se převlékáme a vyrážíme na oběd na kolonádu. Dáváme si kebab a zpracováváme naše dojmy – byli jsme lepší než Rumuni? Ti zpívali sice intonačně skvěle, ale jejich vystoupení na nás působilo velmi monotónně, na druhé straně je to sbor, který se na duchovní hudbu specializuje, zatímco pro nás je to jen jedna ze součástí repertoáru. A co ostatní české sbory? Moravské děti zpívaly s velkým nasazením, budějovickou Canzonettu jsme bohužel neslyšeli, zpívala těsně před námi. Jak to porota rozsoudí? Budeme napnuti ještě následující dva dny, protože závěrečný verdikt vyřkne porota až v neděli večer. Odpoledne se nese v duchu odpočinku – nejprve ve vodorovné poloze na pokojích (mnozí spí…) a poté odpočinek aktivní, tedy koupání buď v moři nebo v hotelovém bazénu. Před večeří se schází dvaadvacítka nejstarších na zkoušku. Jsou natěšení a zpívají opravdu krásně. Ani si nepamatuji, kdy bych na zkoušce po odzpívání skladby řekla, že k tomu nic dalšího nemám. Některé písničky jsme si zazpívali, už vlastně ani nezkoušíme, jen se ujišťujeme, že máme nacvičeno… Ještě se domluvit na choreografii ve Valašském trojlístku, tu pořád vylepšujeme, ale jinak je to skvělé. Teď si opravdu jen přeji takhle v pohodě odzpívat.

Po večeři se oblékáme do krojů a vyrážíme do Prevezy. Na venkovním pódiu u námořního muzea dnes proběhne festivalový koncert. Spolu s námi zde zpívá polský mužský sbor, dánští chlapci a ženský sbor Vox novus z Českých Budějovic. My koncert uzavíráme. Škoda, že jsme nemohli mít zvukovou zkoušku, protože zpívat na mikrofony v otevřeném prostoru je vždy náročné. Navíc se během koncertu zdá, že usnul zvukař, takže z klavíru slyšíme pouze klapání kláves, ja kse do něj Eva opírá, ale zvuk žádný. I přesto to prý znělo pěkně a největší úspěch měly samozřejmě skladby Pie Jesu, kde zpívám společně s dětmi a sólistkou Markétkou a pak závěrečná řecká lidová Xetina mia psaropoula, kterou jsme zpívali dnes poprvé i se sóly a choreografií. Do postýlek se dostáváme kolem půlnoci. Tak jen si pořádně odpočinout na zítřejší soutěžní den…

PS: Omlouvám se, ale z lodi se podařilo odeslat pouze jednu jedinou fotku z ranního rozezpívání. Na ostatní si budete muset počkat až do Liberce…