Ráno hned po snídani jsme za krásného slunečného počasí vyrazili na „tradiční korejský zážitek“, jak zní doslovný překlad z itineráře pana Changa. Poté, co se náš neohrožený řidič vyšplhal s autobusem do strmých uliček v kopcích, ocitli jsme se v přízemním komplexu budov v typickém asijském stylu, kde nás čekaly milé průvodkyně a zároveň i garderobiérky, které nám pomáhaly při oblékání do hanboků. Jako první figuranti byli vybráni Péťa a David – dnešní oslavenci – a předvedli nám dámské a pánské šaty pro vyšší vrstvu na běžné denní nošení. Následovali je postupně další, až jsme byli oblečeni všichni. Po společném fotografování na terase budovy jsme se ač neradi převlékli zpět a vyrazili na první ze tří dnešních koncertů. Je na radnici v krásném sněhobílém sále jak z Ledového království, takže naše bílá trička jsou přesně do barvy. Pan starosta a další představitelé města sedí hned v první řadě a během některých písní (například Kočár v oblacích)  je vidět, že jsou dojati. Tleskají ve stoje a tak na závěr našeho programu přidáváme ještě Tancuj, tancuj. S panem starostou se ale úplně neloučíme, protože nás pozval na oběd, kterého se i zúčastnil a navíc od něj děti dostaly další krásný a praktický dáreček. Na žádost některých z vás nic dalšího neprozradím, protože Vánoce se blíží a chcete se nechat překvapit…

Po obědě se už nemůžeme dočkat výletu lanovkou nad mořem. Je kabinová, ale má prosklené dno, tak je to pro některé zpočátku trochu o strachu, ale pak už jen a jen o nádherných výhledech na všechny strany busanského zálivu. Nahoře na kopci, kam nás lanovka vyvezla, jsme se pak společně fotografovali a obdivovali tu krásu kolem nás. Opět děkujeme za nádherné slunečné počasí těm, kdo nám ho sem objednali.

Po tomto adrenalinovém zážitku se přesouváme na odpolední koncert do High school, kterou navštěvoval i pan Chang a kde jsou již studenti nachystáni v tělocvičně spolu se zvukaři a osvětlovači. Vypadá to tu spíše na příjezd rockové kapely než na koncert dětského sboru, studenti jsou na náš vkus docela dost hluční a bujaří, nicméně s prvními tóny je v hledišti úplné ticho. O to více si to pak vynahrazují při potlesku. Koncert má spád, velký obdiv sklízejí všichni sólisté i obě choreografie na Sing, sing a Puttin on the Ritz. Velmi vřelé jsou pak reakce po koncertě, děti z řad studentů přinášejí opět všem krásně zabalené dárečky a velké pugéty pro Silvii a Evu. Hromadné fotografování přímo na jevišti už známe, na davové šílenství ohledně našeho sólisty Honzy jsme ale připraveni nebyli, naštěstí to zvládl jak on, tak všichni ostatní obležení. My si ale musíme pospíšit, čeká nás poslední dnešní koncert, který bude v katolickém kostele. Hned po příjezdu máme zkoušku a děti jsou doslova blahem bez sebe, že si zde mohou zazpívat skladby z chrámového repertoáru. Kostel je moderní, velice vkusně zařízený, s barevnými vitrážemi,  a přestože tu není klenba jako ve starších kostelích, akustika je velmi příznivá. Děti zpívají Veni, Creator Spiritus, Pueri concinite, Rorando coeli a další skladby z programu a zní to opravdu krásně. S dětmi si přišel zazpívat tenorový part Panis angelicus sólista z místního kostelního sboru. Atmosféra při koncertu je opravdu mimořádná, velký kostel zaplněný do posledního místečka aplauduje po každé skladbě, po každé korejské nadšeně vstává a vykřikuje. Opět zažíváme, že nás publikum nechce pustit z jeviště a tak nás vysvobodí až druhý přídavek Černé oči, se kterým vždy ze sálu odcházíme a tak jsme se vlastně k odchodu museli prozpívat (naštěstí ne prostřílet…:-). A dětmi se pak shodujeme, že to byl co se atmosféry týče úplně nejdojemnější koncert.

Z Koreje Radka Fryčová, fotografie Ondra Pálka