Po náročném včerejšku necháváme děti prospat a posouváme odjezd z hotelu na jedenáctou hodinu. Loučíme se s naším dosavadním útočištěm, hotelem Brown dot (bez 4. patra, protože to je pro Korejce něco jako naše třináctka). Ačkoli jsme měli pozdní snídani, jdeme na brzký oběd Shabu Shabu v tradičním korejském stylu, který pro nás zařídil ředitel busanské nemocnice, kam zamíříme po obědě. Ve 14 hodin zpíváme ve velmi pěkném koncertním sále, naším publikem jsou dnes pacienti nemocnice – veteráni Korejské války – společně se svými blízkými, lékaři a zaměstnanci nemocnice.   V programu zazpíval jednu píseň pan Chang, velký úspěch měla lidová Teče voda, teče v úpravě M. Uherka a stejně tak i závěrečná Tancuj, tancuj v úpravě M. Raichla. Po koncertě bylo velmi milé společné fotografování, přišel za námi i předseda správní rady celé nemocnice, přinesl pro děti krásný dárek v podobě náramku s chytrými hodinkami, které kromě času umí měřit i spoustu dalších věcí. Děti samozřejmě zajásaly a během cesty autobusem na další koncert si je hned vyzkoušely.

Přesouváme se do města Jinju, kde zpíváme večer od půl osmé. Abychom do té doby náhodou netrpěli hlady :-), dostáváme finanční obnos na večeři ještě před koncertem a jdeme společně do obchodního centra Lotte, kde máme opět velký výběr jídla a pití a někteří jistě stihnou zběžnou obhlídku nákupních možností v dalších patrech.

Před začátkem koncertu panuje ve vstupní aule centra čilý ruch, přinášejí se další židle, programy, vstupy do sálu hlídají přísně vyhlížející security boys spolu s usměvavými uvaděčkami. To vše již dává tušit, že očekávání publika je mimořádné, ve zcela zaplněném sále je mnoho rodičů s dětmi, které vzorně sedí a poslouchají. Od prvních tónů Vynášení smrti B. Martinů je zřejmé, že koncert bude opravdu výjimečný. Panuje nádherná atmosféra, která strhává i severáčkovské děti, každá skladba v hodinovém programu má báječný výraz, publikum oceňuje každý detail – herecké provedení v písni J. Ježka V Domě straší duch stejně jako skvělý instrumentální doprovod – Aničku s příčnou flétnou, Veroniku s houslemi, bicí sekci Honzy s Davidem, Eva Dvořáková se klaní prakticky po každé skladbě.

Jestli bylo před koncertem v aule rušno, tak po koncertu se tudy nedá ani projít, děti i my dospělí jsme doslova v obležení, fotografování a podepisování programů nebere konce, můžete hádat, kdo byl tzv. v kurzu nejvíce… Samozřejmě duo sólistů Honza a Eliška, nicméně ani ostatní nezahálejí a ochotně pózují s neskutečně roztomilými korejskými dětmi. Je to velmi krásné, dojemné a pro spoustu mladších dětí asi i poprvé, kdy zažívají takovouto popularitu na vlastní kůži. Myslím, že si ji rozhodně zaslouží, neb jsou ti naši severáčci skvělí (a to prý máme podle Konfucia šetřit chválou, tak pššš).

Den byl dlouhý, proto se při příjezdu do našeho nového domova (obrovský hotelový komplex ve městě Gian-gun, majetek velké bankovní korporace, která sem posílá své zaměstnance s rodinami na rekreaci – zkrátka takový korejský Radostín), kde budeme až do pátku, ubytováváme v krátkém čase a za chvíli jsou už všichni ve svých pokojích. Těšíme se na zítřek, kdy nás čeká Science Museum a ještě keramická dílna, ale musíme rychle spát, ráno v 9 hodin vyrážíme. Dobrou noc.

Z Koreje Radka Fryčová, fotografie Ondra Pálka

PS: Jediné mínus tu je nestabilní připojení k internetu, tak buďte, prosím, trpěliví s dalšími zprávami.

 

---

Sledujte naše korejské turné také na Instagramu a Facebooku!

Vše pod hashtagem #SeveracekInSouthKorea2018.