Další den je za námi. Po náročném včerejšku jsme se mohli dlouho vyspat, scházíme se až o půl jedenácté. Nebe je opět jak vymetené, dnes bude pravé letní parno. Na gymnáziu, kde se pravidelně scházíme, nás čeká workshop. Kolega Jirka Štrobl se dlouho dopředu snažil vyzvědět, jak si dnešní workshop organizátoři představují, nakonec jsme si jej udělali po svém a vyšlo to skvěle. Původně totiž chtěli naše děti rozdělit do dalších ateliérů a mně přidělit děti francouzské. Jsem ale přesvědčená o tom, že francouzské děti daleko víc zaujme, když si s těmi našimi mohou společně zazpívat. Díky Cecile a Christine, sbormistryním sborů, u kterých jsme ubytovaní, jsme měli na workshopu odhadem šedesát dětí (museli jsme se přesunout ven, protože do místnosti původně určené jsme se nevešli). Společně jsme se rozezpívali, pak si jako cvičení na výslovnost zazpívali altový part v písničce Brusič mráz a na závěr jsme je naučili melodii Černých očí. A když se závěrem naše soprány vmísily mezi Francouze a Černé oči zazněly v trojhlasé úpravě Milana Uherka, bylo to moc působivé.

Poledne jsme strávili piknikem v parku. Mám radost, když vidím, jak se naše děti skamarádily s novoborskými, však na fotkách ani nepoznáte, kdo je odkud. Po obědě již spěcháme na náš první samostatný koncert. Má se konat v sále „Starého mlýna“, tak se těšíme na připomínku našich Letařovic, ale s těmi oprýskaná budova opravdu nemá nic společného. Festivalové sbory se tu střídají po půl hodinách. Organizátoři mezi koncerty nenaplánovali žádné zkoušky (proč mě to ještě překvapuje…), takže k všudypřítomnému velkému horku musíme zvládnout i tuto komplikaci. Máme tu ale vzácnou návštěvu, neboť na koncert dorazily členky našeho francouzského Kruhu přátel Severáčku a zpíváme tak i pro ně. Musím ale říct, že sál je překvapivě úplně plný a naše zpívání oceňuje dlouhými potlesky. Mám z dětí velkou radost, navzdory tomu, co jsem zde vyjmenovala, zpívají děti čistě, lehce a především s maximálním prožitkem a úsměvem. Však i kolega Jirka je dojatý…

Odpoledne nás čekal průvod městem, což by byl zážitek, kdyby za námi nešli Francouzi z Bernay – asi nejuřvanější puberťáci, co jsem kdy slyšela. Ale jinak byla atmosféra moc pěkná – vpředu dechovka, spousta barevných krojů a vlajek. Průvod končí u haly Les Vikings, kde je připravená produkce mladé kapely (míra decibelů začíná být dost neúnosná) a pak se přesouváme dovnitř, kde se koná koncert. Přesuny trvají velmi dlouho, nejen já mám pocit, že si pořadatelé vzali velké sousto a neumí vše technicky zvládnout. V každém případě byl ale koncert francouzského mládežnického sboru pro zúčastněné sbory zážitkem. Mladí Francouzi, kteří zde mimochodem fungují jako organizátoři, zaujali muzikálním projevem i zajímavým repertoárem.

Po koncertu přijíždíme do našich rodin na večeři. Za těch pár dní jsme tu již jak doma a tak si do noci povídáme a ani se nám nechce spát.

PS: Ke včerejšímu povídání jsem přidala ještě několik fotek z Etretat, tak se podívejte…