Tak se opět hlásím z Francie, je něco po půlnoci a ze své hostitelské rodiny, která šla před chvílí spát, ťukám do počítače dnešní zážitky. Další perný, ale krásný den je za námi… Když odmyslím, že zítra už nás čeká jen cesta domů, tak to byl vlastně závěrečný den našeho francouzského zájezdu.

Ráno jsme se mohli dlouho vyspat – sraz máme v městečku Caudebec až v jedenáct. Koná se zde nějaká městská slavnost, Christinin dětský sbor zpívá na prostranství před radnicí, pan starosta se šerpou pronáší řeč. Opět je nádherné počasí, slunce „peče“ již od rána, takže tentokrát dorazíme z Francie, jako kdybychom přijeli odněkud ze Středomoří. Tím, jak se prodlužuje slavnost, se bohužel zkracuje i náš plánovaný výlet do Rouenu. Do tohoto historického města se opravdu moc těšíme. Přijíždíme tam hodinu po poledni, v parku u opatství nejprve piknikujeme – jak jinak, když jedeme společně s oběma francouzskými sbory! A poté nás již vedou naši hostitelé starým městem k dominantě Rouenu – monumentální katedrále Notre Dame. Cestou se nemůžeme vynadívat na malebné hrázděné domy, uzounké uličky a průhledy do zahrádek a dvorků. Po prohlídce katedrály si dáváme aspoň na chvíli rozchod, za krátkou chvilku musíme mimo jiné nakoupit dárky pro naše nejbližší. A to už sedíme v autobuse a vracíme se zpět do městečka poblíž Le Trait, kde máme v místním kostele společný koncert.

Ani jsme nečekali, že nám vyjde čas na zkoušku, a tak se v klidu můžeme rozezpívat (zde musím poznamenat, že čím déle zpíváme společně, tím je celkový zvuk sboru barevnější a znělejší – mám z toho velkou radost) a „projedeme“ pár míst z repertoáru. Se sbory z Caudebecu a z Le Trait vyzkoušíme i Černé oči, které jsme je včera naučili v rámci workshopu. Mám velkou radost, že si to pamatují. V úvodu koncertu zpívají oba francouzské sbory a byť máme u nás na sborové zpívání trochu jiná měřítka, publikum reaguje velmi mile a do mnoha skladeb se na pokyn sbormistryně i zapojuje. Po asi třičtvrtěhodině přichází čas na naše vystoupení. Hned úvodní A na zemi zní velmi pěkně (a to jsme tuhle středověkou kantilénu naučili Camelláčky první den zájezdu). Jak přibývá skladeb, které máme na programu, zvyšuje se i hladina potlesku a nadšení posluchačů. Naše děti zpívají s velkým prožitkem, usmívají se a po celou dobu koncertu vnímám jejich maximální zaujetí. Publikum oceňuje bouřlivým potleskem zejména Zkoušku na koncert a Močnikovo Veni creator spiritus. V závěru koncertu s námi všichni zpívají A la claire fontaine a po slovenské lidové Voda, voda se musíme mnohokrát klanět. Na přídavek tentokrát není místo, protože mezi sebe bereme oba hostitelské sbory a po nezbytných poděkováních (však se tu o nás skvěle starají) společně zpíváme Černé oči. Z koncertu jsme nadšeni nejen my, ale lidé z publika, kteří mě pak ještě dlouho zastavují a gratulují. Na zahradě u kostela si společně připijeme a něco zobneme, ale to už na nás čekají rodiny, evidentně si poslední večer chtějí užít. Tak doufám, že si užíváte i doma, však se již za chvíli uvidíme…