Čtěte další díl seriálu vyprávění z Francie, tentokrát se Severáčci vypravili na pohádkový zámek Chambord:

Den šestý – středa 11. června

Ráno jsme se sešli opět u školy a spolu s Janou Ch. a dalšími dvěma dámami z našeho francouzského „KPS“ jsme se jeli podívat na největší ze zámků na Loiře – Chambord. Už zdálky svítily všechny jeho věže jako majáky uprostřed zeleně stromů a čím jsme byli blíž, tím více jakoby rostl i samotný zámek. Francouzi jsou na tento architektonický skvost právem pyšní, někteří jej považují dokonce za vůbec nejkrásnější zámek ve Francii… Měli jsme tedy výjimečnou možnost prohlédnout a procházet se (zejména to záhadné dvojité schodiště, kdy se navzájem vidíte, ale nepotkáte J ) po tomto úžasném místě s nádherným výhledem přímo ze střech, které se dají obejít kolem dokola a stále vidíte nové a nové věžičky, komíny… (je jich prý jako dní v roce, ale nepočítali jsme je…).

Po krátké zkoušce jsme zpívali přímo v zámecké kapli pro návštěvníky zámku a užili jsme si opravdu krásnou akustiku s dlouhým dozvukem (naše Echo tu vyznělo obzvlášť pěkně). Velký úspěch u posluchačů měly také tři francouzské písně z filmu „Les chorists“ a pak také Moravské dvojzpěvy A. Dvořáka. Na závěr koncertu jsme „museli“ stále přidávat, protože naši posluchači nás svým potleskem nechtěli nechat odejít J Krásnou Mou hvězdu B. Smetany jsme věnovali Marii Francoise – velmi milé paní, která se spolu s Janou Ch. stará o celý náš pobyt a která dnes slavila narozeniny. Na úplný závěr – tzv: „odchodnou“ jsme zazpívali Černé oči, jděte spát a přesunuli se do chodeb vedle kaple, kam nás provázel ještě dlouho potlesk nadšených posluchačů. Naši Severáčci si to určitě zasloužili, myslím, že to byl jeden z nejhezčích zážitků z tohoto zájezdu…

Ač neradi, museli jsme se s tímto kouzelným místem rozloučit, čekal nás ještě oběd ve škole ve Vineuil a dvě kratší vystoupení v domově seniorů v Pimpennau. Zpívali jsme nejprve uvnitř jednoho z pavilonů – pro klienty, kteří mohou chodit – a potom v atriu na volném prostranství pro ostatní, kteří by se jinak na náš koncert nedostali, ale otevřenými okny vše poslouchali. Jediným úskalím byl vítr, který mi bral noty z pultíku, ale jinak to bylo velmi příjemné zpívání a pro Silvii bych chtěla dodat, že francouzská komora tu nádherně zazpívala Les Fleurs des champs 🙂

Den byl opět plný sluníčka a krásných zážitků, jen jsme si říkali, jak nám to tu (bohužel) rychle utíká… Loučíme se a přejeme Bon soir…