Chcete vědět, jak si Severáček vede na dalším letošním turné, tentokrát do Německa a Francie? Začtěte se do řádků, které pro vás přímo z cesty píše moje kolegyně Radka Fryčová. Příjemné počtení přeje a teď již předává slovo Silvie Pálková (PS: A pokud se vám povídání líbí, pište komentáře – určitě naše zpívající a cestující děti i dospělé potěší :-)) :

ŽURNÁL ZÁJEZDU SEVERÁČKU DO NĚMECKA A FRANCIE 6. – 15. června 2014

Den 1. pátek 6. 6. a den 2. sobota 7. 6.

Do Augsburgu – první zastávky na našem červnovém turné – jsme dorazili po téměř sedmihodinové cestě s malým zpožděním, ale s dobrou náladou a krásným slunečným počasím. Hned na parkovišti jsme se přivítali hromadným „Guten Abend“ s našimi hostiteli a nastalo první rozdělování děti do rodin. Protože máme v Augsburgu několik česky mluvících přátel, některé děti byly překvapeny, když je hostitelé uvítali zvučnou češtinou „ahoj, jak se jmenuješ?“ Vše proběhlo v klidu a my dospělí za chvíli vyráželi spolu se sbormistrem Günterem Sailerem do jeho domu. Po vynikající večeři servírované na venkovním balkónu jsme se brzy odebrali k spánku – stejně tak jako většina našich severáčkovských dětí – zejména mladších, které byly po dlouhé cestě opravdu unavené.

Ráno jsme všichni měli příjemně prodloužené vstávání, protože až od 10 hodin jsme měli naplánovanou zkoušku spolu s ostatním účinkujícími sbory, která se konala ve slavnostním „ malém zlatém sále“ radnice (https://www.augsburg.de/buergerservice-rathaus/buergerservice/raeume-mieten/kleiner-goldener-saal/).

Po rozezpívání a zkoušce na večerní koncert se nás ujala naše milá průvodkyně paní Kateřina Rauer (mj. vynikající sopranistka, která zpívala před dvěma lety na Jarním koncertu Severáčku) a vedla nás malebnými starými uličkami stejně jako širokými bulváry centrální městské části Augsburgu, abychom si mohli prohlédnout architektonickou zvláštnost, která se i přes nepřízeň osudu tohoto regionu ve 2. větové válce dochovala ve své původní podobě. Jedná se o nejstarší sociální sídliště s názvem Fuggerei, které je díky svým hradbám samostatným malým městečkem uvnitř Augsburgu. Strávili jsme zde velmi příjemné chvíle procházkou mezi domky, prohlídkou jak původního bytu tak jeho moderní „ikea“ verze, skvělý průvodce v dobovém kostýmu nás také zavedl do centrální kaple celého městečka, kde jsme mohli vyslechnout jeho výklad o historii tohoto neobvyklého místa. Samozřejmě nechybělo ani společné zpívání pro pana průvodce a tak naše oblíbené Tovačovské hatě potěšily další náhodné posluchače, kteří nás odměnili bouřlivým potleskem J Po cestě zpátky k Hudební škole jsme si prohlédli spoustu dalších krásných historických památek, nezapomněli jsme se vyfotografovat v našich nových zájezdových tričkách a pak už nás naši hostitelé odvezli do rodin na oběd a hlavně velmi důležitý odpočinek před večerním koncertem, který začínal až ve 20h. Přece jenom horké až tropické počasí, kdy je téměř 30 stupňů ve stínu, dává zabrat a proto jsme vyhlásili povinný „polední klid“. Navečer tak byly všechny děti odpočaté a po krátkém rozezpívání a převléknutí do krojů jsme šli spolu s dalšími dvěma sbory příjemnou procházkou přímo k radnici. Náš koncert byl součástí tzv. „Kunstnacht“ – obdoba naší muzejní noci, kdy se po celý večer konají různá vystoupení v historických budovách města. V úvodu koncertu se představil nejprve dětský a posléze starší – mládežnický sbor dětí našich hostitelů. Měli jsme možnost si oba sbory poslechnout – v nádherném zlatém sále s velmi příjemnou akustikou to byl opravdu hezký hudební zážitek. Druhou půli koncertu jsme již zpívali my a protože celá Kunstnacht měla téma králů a císařů, výborně vyzněly nejen skladby ze starší doby (Sound the Trumpet, Echo), ale také jsme publiku představili naše „královské“ české hudební skladatele: Bedřicha Smetanu a Antonína Dvořáka. Samozřejmě nemohly chybět české a moravské lidové písně v úpravě Milana Uherka a Zdeňka Lukáše, naše nejmladší sólistka Vendulka si poprvé zazpívala „královskou“ Brahmsovu Ukolébavku (a rovnou dvakrát, protože jsme ji jako přídavek zpívali společně s posluchači :-)) a na závěr ti, bez kterých by žádný král nebyl králem – Řemeslníci. Koncert se dětem velmi vydařil, o čemž svědčil bouřlivý potlesk nadšeného publika. Byla to také moje premiéra coby sbormistra a můžu říct, že jsem si ji užívala náramně. Velké díky patří samozřejmě také našim přátelům s Augsburgu, kteří nás na tuto akci pozvali a díky nimž jsme měli opravdu skvělý start našeho turné. Večer byl tentokrát skutečně dlouhý, ale díky skvělé atmosféře a společnému zpívání na nádvoří jsme vše zvládli a kromě unavených nohou, které toho dnes opravdu ušly více než dost, bylo vše perfektní. Tedy Gute Nacht, zítra nás čeká další pořádný kus cesty…