MALÍ ZPĚVÁČCI – SEDM LET S NEJMENŠÍMI SEVERÁČKY

aneb PROČ VLASTNĚ TENTO BLOG VZNIKÁ

Malé zpěváčky, tedy nejmladší přípravné oddělení Severáčku, jsme s kolegyní Markétou založily na podzim roku 2007. Vlastně se dá říci, že jsem k tomu byla „dohnána“, neboť rodiče dětí z mateřských škol se mně často ptali, jestli už mohou přihlásit své děti do Severáčku, že právě to jejich dítko krásně zpívá a oni by neradi něco zanedbali. A tak jsme do dvou mateřských školek vyvěsily plakátek, že zakládáme sbor pro děti od čtyř do šesti let a, světe div se, na první zkoušku přišlo se svými rodiči pětatřicet dětí. Od té doby se kapacita zvýšila na čtyřicet dětí a dnes máme pořadník, neboť zájem rodičů převýšil naše možnosti. Je to asi sen každého sbormistra, mít pořád přísun dětí a jistě by se mnohé dalo vyřešit třeba talentovými zkouškami (tím by se jistě zvedla i úroveň přípravky) to by však šlo proti duchu naší práce. Totiž myšlence, že zpívat se může naučit každé dítě. Proto přijímáme do tohoto nejmladšího oddělení Severáčku všechny děti, které mají zájem. Na začátku je nezkoušíme a neposloucháme – ono by to mnohdy bylo stejně zbytečné, protože se naši malí adepti tak stydí, že z nich pomalu ani nedostaneme, jak se jmenují. Zkrátka, rozhodující je jejich zájem a chuť (což platí dvojnásob o rodičích). Počítáme s tím, že se nám vždy sejde několik „bručounů“ a „recitátorů“, ale o to větší pak máme radost, když se i tyto děti v průběhu roku rozezpívají. Na jeho konci již zpravidla zpívají děti všechny.

Přípravná oddělení pro předškolní děti dnes fungují u mnoha dětských sborů (mnohá dříve než naši MALÍ ZPĚVÁČI). Je proto škoda, že u nás zatím neexistuje ucelená metodika práce s hlasem právě pro tuto věkovou kategorii. Čestnou výjimkou jsou publikace dr. Aleny Tiché, kde též neustále čerpám nápady a náměty k hlasovým, dechovým i uvolňovacím cvikům. Především ale při práci vycházíme z vlastní praxe. Moje kolegyně Markéta byla jako dlouholetá pedagožka v mateřské škole schopná odhadnout reakce dětí a přizpůsobit cvičení jejich chápání a představivosti. Já jsem díky mnohaletým zkušenostem s prací s dětmi od šesti do osmnácti let chtěla přizpůsobit základní návyky a pravidla tvoření zdravého tónu pro nejmenší děti. Často jsme se vydaly metodou pokus – omyl. Naše zkoušky byly a jsou (poslední dva roky spolupracuji s kolegyní Radkou Fryčovou) vlastně takovou tvůrčí dílnou, laboratoří. Dopředu si stanovíme, co chceme děti naučit, pak uvažujeme o formě. Mnohdy nás navedou svým kreativním přístupem děti samy. A tak je zkouška plná her, nápadů, povídání, ale především chuti muzicírovat a radosti ze zpívání.

A ještě jeden moment bych ráda zmínila. Od počátku pracujeme i s rodiči. Každou poslední zkoušku v měsíci chodí rodiče, případně jiní rodinní příslušníci, na zkoušku společně se svými dětmi. Zde si je mají možnost nejen poslechnout své děti a vidět zblízka práci na zkoušce, ale také s nimi nacvičují písničky, zpívají hlasová cvičení, zkrátka je zapojujeme dění na zkoušce, jak to jen jde. Ale o tom se podrobněji rozepíšu v některém z dalších pokračování blogu.

Za léta jsme takto společně vymyslely mnoho cvičení, nápadů a námětů. Od prvních zkoušek jsme si chystaly velmi pečlivé přípravy a tak mi přišlo líto, že tyto podněty nemůže zužitkovat i někdo další. Smyslem tohoto blogu tedy není jen podat návod, jak krok za krokem postupovat při pěvecké výchově těch nejmenších. Každý, kdo má zájem – od sbormistrů, přes učitelky mateřských škol a rodiče – zde najde, jak doufám, užitečné rady, návody a pomůcky, jak rozvíjet dětský hlas a hudební cítění. Postupem času bych ráda tyto stránky doplnila dalšími užitečnými materiály, které používáme – notami, pracovními listy apod.

V příštím „blogovém“ dílu se již můžete těšit na první hodinu s našimi Malými zpěváčky…

Moc se těším na vaše ohlasy…

Vaše Silvie